Karel Marx
Nynější stav indického povstání
Londýn 4. srpna 1857
Když došly poslední indickou poštou do Londýna podrobné zprávy, které v hlavních rysech oznámil už dříve elektrický telegraf, vynořila se pověst o dobytí Dillí a začala se šířit tak rychle a úporně, že ovlivnila transakce na burze. Bylo to nové vydáni novinářské kachny o pádu Sevastopolu,[225] jenom v menším měřítku. I to nejzběžnější prozkoumání údajů a obsahu madráských novin, z nichž prý byla příznivá zvěst vyčtena, by bylo podobnou iluzi rozptýlilo. Ve zprávě z Madrásu se tvrdilo, že se opírá o soukromě dopisy odeslané z Agry 17. června, avšak úřední hlášení vydaně 17. června v Láhauru uvádí, že do čtvrté hodiny odpolední 16. června byl před Dillí úplný klid a „Bombay Times“[226] z 1. července oznamují, že „generál Barnard čekal ráno 17. června posily, když předtím odrazil několik výpadů“. Tolik k datu madráské zprávy. Pokud jde o její obsah, vychází zřejmě z bulletinu generála Barnarda z 8. června o tom, že v boji obsadil dillíské výšiny, a z některých soukromých informací o výpadech, které obležení podnikli 12. a 14. června.
Nakonec sestavil kapitán Lawrence vojenský situační plán Dillí a dillíských ležení podle neuveřejněného plánu Východoindické společnosti. Z něho vidíme, že Dillí není tak slabě opevněno, jak se tvrdilo zpočátku, ani tak silně, jak nám chtějí namluvit teď. Má citadelu, kterou je nutno buď zlézt při zteči, nebo dobýt pomocí pravidelných přibližovacích zákopů. Hradby měří celkem přes sedm mil, jsou vystavěny z dobrého zdiva, nejsou však příliš vysoké. Příkop je úzký a nepříliš hluboký a z bočných obranných staveb nelze řádně vést palbu podél kurtiny. V určitých vzdálenostech jsou Martellovy věže[227]. Jsou polokruhovité a mají střílny pro pěchotní zbraně. Ve věžích vedou spirálové schody od vrcholu hradeb dolů do komor na střelivo, které leží na úrovni příkopu. V komorách jsou střílny pro palbu pěchoty, jež může být velmi nepříjemná pro skupiny, které při zteči zlézají příkop. Bašty chránící kurtiny jsou též opatřeny výstupky pro střelce, ale ty je možno smést dělostřeleckými granáty. Když vypukla vzpoura, bylo v arzenálu uvnitř města 900 000 nábojů do pušek, dva kompletní obléhací trény, velký počet polních děl a 10 000 pušek. Prachárna byla už dávno předtím na žádost obyvatelstva přemístěna z města do ležení mimo Dillí a obsahovala nejméně 10 000 sudů prachu. Dominující výšiny, které generál Barnard obsadil 8. června, jsou na severozápad od Dillí, na stejné straně, kde bylo také už za hradbami města zřízeno ležení.
Z tohoto popisu opírajícího se o autentické plány je zřejmé, že povstalecká pevnost by se byla nepochybně zhroutila pod prvním coup de main[a], kdyby britská vojska, která jsou nyní před Dillí, tam bývala byla 26. května; a mohla tam být, kdyby byla dostala dostatek vozů. Prozkoumání seznamu uveřejněného v „Bombay Times“ a přetištěného v londýnských listech, kde se uvádí počet pluků, jež se vzbouřily do konce června, a data vzbouření, dokazuje jednoznačně, že ještě 26. května bylo Dillí obsazeno pouze 4000 až 5000 muži, a takovýto počet by ani minutu nemohl pomýšlet na to, že by bránil hradby dlouhé sedm mil. V Mératu, který leží pouhých čtyřicet mil od Dillí a od počátku roku 1853 vždy sloužil za hlavní stan bengálského dělostřelectva, byla hlavní laboratoř pro vojenské vědecké účely a cvičiště pro výcvik polního i obléhacího dělostřelectva; je proto tím nepochopitelnější, proč britský velitel neměl dost prostředků, aby provedl jeden z oněch náhlých úderů, jimiž si britská vojska v Indii vždy dokáží zajistit převahu nad domorodci. Nejprve jsme byli informováni, že se čeká na obléhací trén[b], potom, že je zapotřebí posil, a nyní nám jeden z nejinformovanějších britských listů, „Press“, říká:
„Naše vláda je si dobře vědoma toho, že generál Barnard má nedostatek zásob a střeliva a že mu zbylo pouhých 24 nábojů na muže.“
Z vlastního bulletinu generála Barnarda o obsazení dillíských výšin, který je datován 8. června, se dovídáme, že původně zamýšlel provést zteč Dillí příštího dne. Tento plán však nemohl uskutečnit a musel se z té či oné příčiny omezit na to, že zaujal obranně postaveni vůči obleženým.
V této chvíli je krajně obtížně odhadnout, kolik má která strana sil. Zprávy indického tisku si navzájem odporují; domníváme se však, že do jisté míry se lze spoléhat na zprávy z Indie, které přináší bonapartistický list „Pays“[228] a jež pravděpodobně pocházejí od francouzského konzula v Kalkatě. Podle těchto zpráv měla armáda generála Barnarda 14. června asi 5700 mužů a měla být zdvojnásobena(?) posilami, jejichž příchod se očekával 20. téhož měsíce. Jeho trén se skládal ze 30 těžkých obléhacích děl. Sily vzbouřenců se naproti tomu odhadovaly na 40 000 mužů, špatně organizovaných, ale bohatě vybavených všemi prostředky pro útok i obranu.
Mimochodem poznamenáváme, že 3000 povstalců utábořených před Adžmérskou branou, pravděpodobně v okruhu hrobky Ghází chána, nestojí, jak se domnívají některé londýnské listy, přímo naproti anglickým silám, nýbrž naopak dělí je od nich celá šíře města Dillí: Adžmérská brána stojí totiž v jednom z výběžků jihozápadní části nového Dilli, severně od zřícenin starého Dillí. Na té straně města nemůže povstalcům nic zabránit, aby si zřídili víc takových táborů. Na severovýchodní straně města, přilehlé k řece, ovládají pontonový most a udržují stálé spojení se svými krajany, kteří jím mohou neustále dodávat lidi i zásoby. Podobně jako Sevastopol, ovšem v menším měřítku, je Dillí pevnost, která si udržuje volné spojení se svým vnitrozemím.
Zdržení britských operaci nejen umožnilo obleženým soustředit značné síly k obraně, ale posílilo i morálku sipáhíů, kteří jsou si vědomi toho, že po dlouhé týdny dokázali držet Dilií a znepokojovat evropská vojska opakovanými výpady, a k tomu každodenně přicházejí zprávy o nových vzpourách v celé armádě. Angličané se svými nepočetnými silami nemohou ovšem pomýšlet na obklíčeni města, nýbrž musí je dobýt ztečí. Jestliže však příští pravidelná pošta nepřinese zprávy o dobytí Dillí, budeme moci téměř s jistotou předpokládat, že Britové budou nuceni odložit všechny závažné operace o několik měsíců. To už bude období dešťů v plném proudu a bude chránit severovýchodní stranu města tím, že naplní příkop „hlubokým a prudkým tokem Jamuny“, zatímco teplota kolísající mezi 75 až 102 stupni[c] spolu s průměrně devíti palci[d] dešťových srážek bude kosit Evropany pravou asijskou cholerou. Pak se potvrdí slova lorda Ellenborougha:
„Jsem toho názoru, že sir H. Barnard nemůže zůstat tam, kde je — počasí mu to nedovolí. Až nastanou prudké lijáky, bude odříznut od Mératu, od Ambá!y a od Paňdžábu; bude uvězněn na velmi úzkém pruhu země a octne se v postavení, nechci říci nebezpečném, ale v takovém, že nemůže skončit jinak než zkázou a zničením. Věřim, že odejde včas.“
Pokud tedy jde o Dilli, závisí všechno na tom, zda generál Barnard má či nemá dost mužů a střeliva, aby mohl zaútočit na Dillí v posledních týdnech června. Naproti tomu jeho ústup by nesmírně posílil morálku povstalců a možná, že by přiměl vojska v Bombaji a v Madrásu, aby se k nim otevřeně připojila.
Napsal K. Marx 4. srpna 1857
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5094 z 18. srpna 1857Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — náhlým úderem, přepadem. (Pozn. red.)
c — Fahrenheita, tj. 24° až 31° C. (Pozn. red.)
d Palec (coul) — asi 2,6 cm. (Pozn. red.)
225 Začátkem října 1854 se v Paříži rozšířily pověsti, že spojenci dobyli Sevastopol. Tuto nepravdivou zprávu uveřejnil i francouzský, anglický, belgický a německý oficiální tisk. Za několik dní byly však francouzské listy nuceny přinést opravu.
226 „The Bombay Times“ [„Bombajské Times“] — deník, který vycházel anglicky v Bombaji; byl založen roku 1838.
227 Martellovy věže — nevelké obranné věže (zpravidla dvoupatrové, klenuté) s plošinou pro 1—3 děla.
228 „Le Pays“ [„Země“] — francouzský deník založený v Paříži roku 1849; za druhého císařství (1852—1870) polooficiální orgán vlády Napoleona III.; měl podtitul „Journal de lʼEmpire“ [„Noviny císařství“].