Dobrovolnické ženijní vojsko, jeho význam a pole působnosti

Bedřich Engels

Dobrovolnické ženijní vojsko, jeho význam a pole působnosti

Dobrovolnická armáda má už po jistou dobu početně značně silnou pěchotu a dělostřelectvo i nevelký počet jezdectva. Nyní se postupně tvoří poslední druh vojska, ženijní vojsko. Otázka dobrovolnického ženijního vojska je nyní předmětem rozsáhlé diskuse, a této pozornosti si plně zasluhuje. Královský ženijní sbor je už příliš slabý k plnění četných povinností, které má doma i v koloniích. A co by bylo v případě války a při očekávané invazi? Pak budou četná opevnění, která se nyní budují a která tvoří rozlehlé opevněné tábory kolem loděnic, vyžadovat značný počet ženijních důstojníků a mužstva jako posádky. Rovněž polní armáda, která se přílivem dobrovolníků zvětší na dvojnásobek nebo trojnásobek nynějšího počtu, bude potřebovat jisté doplnění ženisty, aby mohla volně operovat proti nepříteli. Nedojde-li k podstatnému rozšíření královského ženijního sboru, budou nutně povinnosti tohoto druhu vojska plněny buď jen nedokonale, nebo je budou muset plnit dobrovolníci, předem k tomu vycvičení.

Počet ženistů, které je třeba přidělit polní armádě, není konec konců příliš velký: pro každý armádní sbor o dvou divizích (16 až 24 praporů pěchoty s příslušným množstvím jezdectva a dělostřelectva) by zcela stačily tři či čtyři roty. Předpokládáme-li, že by polní armáda měla 40 000 mužů řadového vojska, 20 000 mužů milice a 100 000 dobrovolníků, tedy celkem 160 000 mužů čili 200 praporů, bylo by to osm až deset sborů, a bylo by tedy zapotřebí asi třiceti ženijních rot. Předpokládejme, že by deset rot dodal královský ženijní sbor; v tom případě by muselo dobrovolnické hnutí poskytnout zbylých dvacet rot. Přibližně stejný počet dalších dobrovolnických ženistů by stačil k podpoře královských vojsk při obraně opevněných loděnic. Při dnešních početních stavech dobrovolnické pěchoty a dělostřelectva by tedy toto vojsko bylo zřejmě třeba doplnit asi čtyřiceti rotami dobrovolnických ženistů. Kdyby se počet dobrovolníků zvýšil do té míry, že by se — kromě posádek — mohlo objevit v poli více než 100 000 mužů, stačil by na každých sto nových střelců jeden nový ženista; to znamená 200 ženistů (čili tři roty) na každý armádní sbor o 20 000 mužů.

Prozatím by tedy bylo účelné vytvořit ženijní vojsko o maximální síle čtyřiceti rot čili asi 3000 mužů. A muselo by se vynaložit mnoho energie, aby se z nich stali ženisté nejen podle jména, ale i ve skutečnosti. Už dnes zjišťujeme, že dobrovolnické dělostřelectvo věnuje mnoho času pořadovému výcviku v rotě a praporu s karabinou v ruce, ačkoli celý tento výcvik slouží jen k přehlídkovým účelům a nebude k nejmenšímu užitku v aktivní službě, ať už s polními děly nebo v opevněních. A obáváme se, že stejně tomu bude i s ženisty. Měli by především pamatovat na to, že každá hodina strávená pořadovým výcvikem v rotě, pokud přesahuje dobu potřebnou k osvojení vojenského vystupování, pohotového a okamžitého plnění rozkazů a k získání schopnosti pohybovat se v dobrém pochodovém pořádku, je ztracena; měli by pamatovat na to, že se mají učit zcela jiným věcem a že právě na těchto věcech, a ne na ustavičném pochodování pořadovým krokem, závisí jejich bojeschopnost. Jak mužstvo, tak důstojníci se budou muset seznámit se základy polního i stálého opevňování; budou se muset cvičit v budování zákopů a baterií a ve stavbě a opravování cest. Najdou-li se k tomu prostředky, budou muset budovat vojenské mosty a dokonce i klást miny. Obávám se, že některé z těchto oborů bude nutno probírat pouze teoreticky, protože v Anglii je málo pevností i pontonů a nelze počítat s tím, že každý dobrovolník půjde do Portsmouthu či Chathamu studovat opevňování nebo účastnit se zřizování pontonového mostu. Jsou však jiné věci, které může nacvičovat každá rota. Kdyby se tady v Manchesteru utvořila ženijní rota, mohli bychom jejím příslušníkům ukázat spoustu cest, které jsou ve stejně bídném stavu jako cesty, po nichž bude muset za války projít pochodový proud, přičemž osoby, jichž se to týká, by zřejmě nesmírně rády dovolily ženistům, aby tu po libosti cvičili stavbu cest. Nebylo by pro tyto ženisty nijak těžké najít kus země, na němž by mohli budovat některá polní opevnění, kopat zákopy a zřizovat baterie, zvláště proto, že by takový kus země dával jak dobrovolnickému dělostřelectvu, tak i střelcům příležitost cvičit se v oněch oborech jejich vojenské služby, které by jinak nemohly být probrány. Našli by i místa, kde by mohli příležitostně zřídit malý most na kozách přes některou z řek s vysokými břehy v našem sousedství, kde jsou — pokud tyto řeky mají pevné dno — ty nejvhodnější podmínky pro stavbu onoho druhu mostů. Z těchto a mnohých jiných podobných věcí by se měl skládat jejich hlavní výcvik; pořadový výcvik v rotě by se měl rychle probrat na začátku a znovu by se k němu mělo přistoupit až tehdy, až jednotky dobře zvládnou své skutečné ženijní úkoly; pak, během druhé zimy, by mohlo být výhodné věnovat pořadovému výcviku večery. Jestliže si však ženisté od samého počátku vytknou za cíl soutěžit se střelci v pořadovém kroku a ve změnách sestavy praporu na úkor svého odborného výcviku, jestliže důstojníci soustředí pozornost spíš k povinnostem pěšího důstojníka než k odbornému vzdělání — pak se mohou dobrovolničtí ženisté spolehnout na to, že budou za válečného tažení mnohem častěji používáni jako pěchota než jako ženisté.

Nalézt velmi schopné důstojníky nebude nesnadné, budou-li vybíráni z jediné vrstvy, která se pro tuto činnost hodí — z řad civilních inženýrů. Několikaměsíční teoretické studium a příležitostná cesta do Chathamu, Portsmouthu či Aldershotu postačí, aby se seznámili s většinou oborů vojenského ženijního umění; pomůže jimi vojenská příprava jejich rot. Budou se učit tím, že budou učit. Jejich vlastní povolání je nutí znát všechny zásady vojenského ženijního umění, a protože musejí být velmi inteligentní a vzdělaní, nedá jim aplikace těchto zásad na vojenské náměty mnoho práce.

V "Army and Navy Gazette" jsme četli zprávu o jakési obrovské vojenské ženijní organizaci, která má zahrnout všechny železniční tratě v zemi a má v případě invaze přinést velkolepé výsledky.^[a] Forma, v níž je tento plán veřejnosti předkládán, je neobyčejně nejasná; zatím nepozorujeme obrovské výhody, které jsou mu připisovány, a spíše se domníváme, že tu byly smíšeny dvě různé věci. Bezpochyby je nanejvýš důležité studovat strategickou situaci každé jednotlivé železniční trati v království právě tak jako celé železniční sítě dohromady. Je to tak důležité, že bychom pokládali za těžký prohřešek, kdyby se to nebylo udělalo už dávno a kdyby nyní v archívech hlavního štábu i v archívech jednotlivých oblastních velitelů neležela velmi objemná akta obsahující výsledky těchto studií. Ale to je povinností štábu, a ne ženistů. Nevidíme žádnou velkou výhodu v tom, že by byli strojvůdci, topiči, traťoví dělníci a kopáči každé železniční tratě organizováni do sboru vojenských ženistů. Tito lidé mají stejně takříkajíc vojenskou organizaci a podléhají přísnější kázni než kterýkoli dobrovolnický sbor v zemi. To, co by měli dělat jako dobrovolničtí ženisté, jsou stejně schopni dělat ve svém dnešním zaměstnání. A protože by byli za války daleko nepostradatelnější na svých nynějších místech, než jsou teď, nemá nejmenší smysl cvičit je ve zvláštních oborech vojenského ženijního umění.

Tyto poznámky se týkají plánu jen v té míře, v jaké byl uveřejněn. Kdyby se později ukázalo, že obsahuje jiné podstatné body, museli bychom si vyhradit právo to ještě uvážit.^[b]

Budiž nám však dovoleno zdůraznit další přednost, kterou skýtá existence velkého množství inženýrské inteligence v naší zemi. Většina armád má kromě sapérských a minérských důstojníků i určitý počet ženijních důstojníků, kteří nepatří k žádné rotě a plní zvláštní úkoly. Proč nedat anglickým civilním inženýrům příležitost připravit se pro tuto službu? Učiliště civilních inženýrů by mohlo být pro tento účel prostředkem. Několik kursů přednášek o vojenském ženijním umění a krátký praktický kurs s ženijní rotou by stačily; zkouška, která by se přísně omezila na vojenské předměty a která by v tomto případě byla naprosto nutná, by mohla být hlavním měřítkem pro přijetí do sboru nezařazených dobrovolnických ženijních důstojníků; vláda by musela mít přirozeně právo odmítnout nevyhovující kandidáty. Takoví důstojníci by vykonali cenné služby, protože v tomto případě závisí všechno na znalostech důstojníků. A v případě nutnosti by mohli s několika dobrovolnickými střelci nebo dělostřelci, podřízenými jejich velení, provést některý ženijní úkol lépe než ženijní důstojníci pravidelných vojsk s jedním či dvěma oddíly řadové pěchoty, které by jim byly přiděleny k podobnému úkolu.

Napsal B. Engels koncem listopadu 1860
Otištěno v "The Volunteer Journal,
for Lancashire and Cheshire",
čís. 12 a 14 z 24. listopadu a 1. prosince 1860
a ve sborníku
"Essays Addressed to Volunteers",
Londýn 1861

Podle textu sborníku,
srovnaného s textem časopisu
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a V "The Volunteer Journal" je dále věta: "Hlavni rysy tohoto plánu uveřejnil minulý týden ‚Volunteer Journal'." (Pozn. čes. red.)

b Následující odstavec byl uveřejněn pouze ve sborníku "Essays Addressed to Volunteers". (Pozn. čes. red.)