Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
*Nástup kontrarevoluce a rozvoj revoluce
Kolín 9. května. Kontrarevoluce kráčí rychle, ale revoluce ještě rychleji.
Kontrarevoluce v Drážďanech sice dosáhla úspěchů,[338] z nichž lze usuzovat na její vítězství, a ve Vratislavi se pomocí zdárně vyprovokovaného puče domohla stavu obležení, censury a stanného práva, ale revoluce se může pochlubit zcela jinými vítězstvími.
Nebudeme mluvit o rychle se šířící otevřené vzpouře zeměbrany v porýnském Prusku, která zachvátila nejvíc právě černobílé oblasti; nebudeme mluvit o jihoněmeckém hnutí, které kdekdo zrazuje — vlády, buržoasie i samo frankfurtské shromáždění.[339] Budeme mluvit jen o oněch velkých událostech, které přicházejí zvenčí a mohou malá, roztříštěná, zrazovaná a zaprodaná německá hnutí sjednotit a dát jim pevnou oporu: o maďarské a francouzské revoluci.
Zatímco maďarská revoluce dobývá vítězství za vítězstvím a po další rozhodující bitvě (k níž došlo asi 5. nebo 6. u Prešpurku) potáhne přímo na Vídeň a osvobodí ji — vystupuje hnutí ve Francii opět z podzemí a rozvíjí se zcela veřejně. Jeho podzemní vývoj posledních měsíců je u konce; porážka francouzské armády u Říma[340] odhaluje a kompromituje všechny dosavadní vlády; na scéně se objevuje zase lid — lid, nejvyšší, svrchovaný soudce; a ať už ve volbách nebo v otevřené revoluci, francouzský lid záhy hnutí popožene, až to pocítí celá Evropa.
Evropští monarchové brzy uvidí, že vyvolený národ revoluce je stále takový, jaký byl — francouzská revoluce 1849 s nimi nebude mluvit lamartinovskými frázemi, nýbrž řečí děl.
Napsal B. Engels 9. května 1849
Otištěno ve zvláštní příloze
k „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 294 z 10. května 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).338 8. května 1849 bylo v Drážďanech téměř úplně potlačeno povstání, které vypuklo 3. května a jímž byl zahájen boj na obranu říšské ústavy.
339 Počátkem května 1849 začala propukávat v Porýnské provincii, bavorské Falci a Bádensku povstání na obranu říšské ústavy, přijaté frankfurtským Národním shromážděním 27. března 1849, kterou však řada německých států v čele v Pruskem odmítala. Lidové masy viděly v říšské ústavě jedinou vymoženost revoluce, která se ještě zachovala. Avšak tato povstání, jimž se postavili do čela hlavně vůdcové maloburžoasní demokracie, měla roztříštěný, živelný ráz a byla v polovině července 1849 krutě potlačena. O charakteru a průběhu těchto povstání, jichž se osobně účastnil Engels, viz jeho stať „Německá kampaň za říšskou ústavu“ (Marx—Engels, Spisy, sv. 7‚ čes. vyd. 1959, str. 133—225).
340 V dubnu 1849 vypravila francouzská buržoasní vláda do Itálie expediční sbor, aby intervenoval proti římské republice a umožnil obnovení světské moci papežovy. 30. dubna 1849 byla francouzská vojska zahnána od Říma.