Vyhlášení republiky v Římě

Vyhlášení republiky v Římě^{^[222]}

Italské Ústavodárné shromáždění, to je něco jiného než frankfurtské Národní shromáždění. Italové vědí, že země rozdrobená na celou řadu feudálních knížectví může být sjednocena jen tehdy, bude-li celý tento systém odstraněn. Italové šli v čele roku 1848, jdou v čele i roku 1849. Ale jaký to pokrok! V Itálii už není Pius IX., stejně jako ve Francii už není Lamartine. Ilusionistické období evropské revoluce, období snivého blouznění, dobrých předsevzetí a vzletného krasořečnění bylo důstojně zakončeno bombardováním, masovým vražděním a deportacemi. Rakouské nóty, pruské nóty, ruské nóty byly nejpřiléhavější odpovědí na Lamartinovy proklamace.

Němci, důkladní a houževnatí, jsou zvyklí shlížet se vznešeným pohrdáním Pýthie na povrchní Italy. Srovnáním italského roku 1848 s německým rokem 1848 by se jim dostalo nejpádnější odpovědi. Při tomto srovnání by se mělo především přihlédnout k tomu, že Německo a Francie držely revoluční Itálii v šachu, zatímco revoluční Německo nebylo ve svých činech nijak omezováno.

Republika v Římě! — to je první slovo revolučního dramatu roku 1849.

Napsáno kolem 21. února 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 228 z 22. února 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

222 Na základě všeobecného volebního práva, které si vydobyl lid svým povstáním 16. listopadu 1848, a v důsledku dalšího rozvoje buržoasně demokratické revoluce v Římě bylo 21. ledna 1849 zvoleno Ústavodárné shromáždění, jež 9. února zbavilo papeže světské moci a vyhlásilo republiku. Římská republika trvala do 3. července 1849, kdy padla pod náporem zahraniční intervence.

Vyhlášení republiky v Římě[222]

Vyhlášení republiky v Římě^{^[222]}