K. Marx: Pařížská „Réforme“ o situaci ve Francii

Karel Marx

Pařížská „Réforme“ o situaci ve Francii

Kolín 2. listopadu. Již před červnovým povstáním jsme několikrát odhalovali iluse republikánů v duchu roku 1793, republikánů z "Réforme" ("pařížské"). Červnová revoluce a hnutí, které z ní vyšlo, otevírá těmto utopickým republikánům pozvolna oči.

Úvodník "Réforme" z 29. října nám ukazuje, jak v této straně zápolí staré představy s novými skutečnostmi.

"Réforme" praví:

"Boje, které se u nás vedly o vládní moc, byly už po dlouhou dobu třídními válkami; boje buržoasie a lidu proti šlechtě při vzniku první republiky; obětavost ozbrojeného lidu v bojích navenek, v zemi panství buržoasie za císařství; pokusy o restauraci feudalismu za Bourbonů starší linie; a konečně roku 1830 triumf a panství buržoasie - to jsou naše dějiny."

"Réforme" s povzdechem dodává:

"O třídách, o bezbožných a nenávistných rozdílech mluvíme ovšem s politováním; tyto rozdíly však existují, a tuto skutečnost nemůžeme popírat."

To znamená: ve svém republikánském optimismu viděla "Réforme" dosud jen "citoyens"^{^[a]}; dějiny však na ni dolehly tak silně, že si už nemůže zastírat, že tito "citoyens" se rozštěpili na "bourgeois" a "prolétaires".^{^[b]}

"Réforme" pokračuje:

"V únoru byl zlomen despotismus buržoasie. Co žádal lid? Spravedlnost pro všechny, rovnost. To bylo první, po čem volal, jeho první přání. Buržoasie, osvícená bleskem, který ji zasáhl, neměla zpočátku jiná přání, než jaká měl lid."

"Réforme" stále ještě posuzuje charakter únorové revoluce podle únorových proklamací. V únorové revoluci nebyl ani zdaleka zlomen despotismus buržoasie, naopak, tehdy byl dovršen. Koruna, poslední feudální svatozář zastírající panství buržoasní třídy, byla smetena. Panství kapitálu vystoupilo nyní v nezahalené podobě. Buržoasie a proletariát bojovaly v únorové revoluci proti společnému nepříteli. Jakmile byl společný nepřítel odstraněn, stály na bojišti jen obě nepřátelské třídy a mezi nimi muselo dojít k rozhodujícímu boji. Jestliže však únorová revoluce dovršila panství buržoasie, jak to, může se někdo zeptat, že se buržoasie opět vrátila k royalismu? Není nic jednoduššího. Buržoasie touží po tom, aby se vrátilo období, kdy vládla, aniž byla za svou vládu odpovědná; touží po době, kdy za ni musela jednat zdánlivá moc stojící mezi ní a lidem, za niž se zároveň mohla schovávat; touží po době, kdy měla tak říkajíc korunovaného obětního beránka, na něhož proletariát udeřil, kdykoli chtěl zasáhnout ji, beránka, proti němuž se sama spojovala s proletariátem pokaždé, kdykoli se jí stal nepohodlným a chtěl upevnit svou vlastní moc. Krále používala jako hromosvodu pro lid a lidu jako hromosvodu pro krále.

Zatímco "Réforme" omylem pokládá za skutečnost zčásti licoměrné a zčásti poctivě míněné iluse, které se vyrojily druhý den po porážce Ludvíka Filipa, zdá se jí, že hnutí po únorových dnech bylo řadou chyb a osudných náhod, kterých by se bylo možno vyvarovat, kdyby se byl našel velký muž, který by odpovídal potřebám situace. Jako by Lamartine, ta bludička, nebyl v dané situaci tím pravým mužem!

Stále ještě se však nechce objevit ten pravý, ten veliký muž, stěžuje si "Réforme", a situace se každým dnem zhoršuje.

"Na jedné straně vzrůstá průmyslová a obchodní krize. Na druhé straně roste nenávist a každý se snaží dosáhnout opačného cíle. Ti, kdo byli před 24. únorem utlačováni, hledají svůj ideál štěstí a svobody v koncepci zcela nové společnosti. Ti, kdo za monarchie vládli, pomýšlejí jen na to, jak by znovu získali svou říši, aby ji dvojnásob tvrdě vykořisťovali."

Jakže, "Réforme" se nyní staví mezi tyto příkře proti sobě stojící třídy? Má vůbec aspoň zdání o tom, že třídní protiklady a třídní boj zmizí teprve se zánikem tříd?

Jistě ne! Právě připustila existenci třídních protikladů. Třídní protiklady však spočívají na ekonomickém základu, na dosavadním materiálním způsobu výroby a na směnných vztazích, které z něho vyplývají. "Réforme" nezná žádný lepší prostředek, jak tyto protiklady změnit nebo zrušit, než nevšímat si jejich skutečného základu, právě těchto materiálních vztahů, a raději se rychle zase vznést do modravých výšin republikánské ideologie, tj. do poetického únorového období, z něhož ji červnové události násilím vytrhly. Poslyšte jen:

"Nejsmutnější na těchto vnitřních rozepřích je, že uhasínají, ztrácejí se vlastenecké, nacionální city", to znamená právě ono blouznivé nadšení, jímž obě třídy dodávaly svým určitým zájmům, svým životním podmínkám vlastenecký a nacionální nátěr. Když to dělaly roku 1789, nebyl ještě skutečný protiklad mezi nimi vyvinut. To, co tehdy bylo výrazem odpovídajícím situaci, je dnes jen útěkem ze situace. Co bylo tehdy živým tělem, je dnes jen relikvií.

"Je zřejmé," uzavírá "Réforme", "že Francie trpí hluboko zakořeněným zlem, které však není nevyléčitelné. Vyvěrá ze zmatení myšlenek a mravů, z toho, že se zapomíná na spravedlnost a rovnost ve společenských vztazích, ze zhoubného vlivu egoistické výchovy. Na tomto poli je třeba hledat prostředek k reorganisaci. Místo toho se však sahá k materiálním prostředkům."

"Réforme" svaluje všechno na "svědomí", a morální mastičkářství má nyní pomoci z těžké situace. Tedy, protiklad mezi buržoasií a proletariátem vzniká z idejí obou těchto tříd. Jak ale vznikají tyto ideje? Ze společenských vztahů? A tyto vztahy? Z materiálních, ekonomických životních podmínek nepřátelských tříd. Podle "Réforme" by se pomohlo oběma, kdyby si přestaly uvědomovat svou skutečnou situaci a svůj skutečný protiklad a opájely se opiem "vlasteneckých" citů a frází z roku 1793. Jaká bezradnost!

Napsal K. Marx 2. listopadu 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 133 z 3. listopadu 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Ppísmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).

a — občany. (Pozn. red.)

b — na buržoy a proletáře. (Pozn. red.)