Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Úkoly proletariátu v naší revoluci
Jaký má být název naší strany, aby byl vědecky správný
a aby politicky napomáhal proletariátu
jasněji si uvědomit své úkoly?19. Přistupuji k poslednímu bodu, k názvu naší strany. Musíme si dát název komunistická strana, tak jako nazývali svou stranu Marx a Engels.
Musíme opakovat, že jsme marxisté a že si bereme za základ Komunistický manifest, který sociální demokracie překroutila a zradila ve dvou hlavních bodech: 1. dělníci nemají vlast: „obrana vlasti“ v imperialistické válce je zradou socialismu; 2. II. internacionála překroutila marxistické učení o státu.
Název „sociální demokracie“ je vědecky nesprávný, jak to nejednou zdůraznil Marx, mimo jiné roku 1875 v Kritice gothajského programu, a jak to populárněji opakoval Engels v roce 1894[108]. Lidstvo může přejít od kapitalismu bezprostředně jen k socialismu, tj. ke společnému vlastnictví výrobních prostředků a k rozdělování výrobků podle práce každého jednotlivce. Naše strana se dívá dále do budoucnosti: socialismus nutně musí postupně přerůst v komunismus, na jehož praporu je napsáno: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“
To je můj první argument.
Druhý argument: také druhá část názvu naší strany (sociální demokraté) je vědecky nesprávná. Demokracie je jedna z forem státu. My marxisté jsme však proti jakémukoli státu.
Vůdcové II. internacionály (1889—1914), pánové Plechanov, Kautsky a jim podobní, marxismus zploštili a překroutili.
Marxismus se liší od anarchismu tím, že uznává nutnost státu pro přechod k socialismu, avšak (a v tom se rozchází s Kautským a spol.) ne takového státu, jako je obvyklá parlamentní buržoazní demokratická republika, nýbrž takového, jako je Pařížská komuna z roku 1871 a jako jsou sověty dělnických zástupců z let 1905 a 1917.
Můj třetí argument: život vytvořil, revoluce už ve skutečnosti u nás vytvořila, i když jen v nevyvinuté, zárodečné formě, právě tento nový „stát“, který není státem ve vlastním slova smyslu.
To je už otázka praxe mas, a ne jenom teorie vůdců.
Stát ve vlastním slova smyslu je ovládání mas oddíly ozbrojených lidí odtržených od lidu.
Náš rodící se nový stát je rovněž státem, protože potřebujeme oddíly ozbrojených lidí, potřebujeme co nejpřísnější pořádek, musíme nemilosrdně násilím potlačovat všechny pokusy jak caristické, tak gučkovovské buržoazní kontrarevoluce.
Avšak náš rodící se nový stát není už státem ve vlastním slova smyslu, neboť na mnoha místech Ruska tvoří tyto oddíly ozbrojených lidí samy masy, všechen lid, a ne někdo dosazený shora, odtržený od lidu, privilegovaný a prakticky neodvolatelný.
Musíme hledět dopředu, a nikoli zpátky na demokracii běžného buržoazního typu, která upevňovala nadvládu buržoazie pomocí starých, monarchických správních orgánů, policie, armády a úřednictva.
Musíme hledět dopředu na rodící se novou demokracii, která už přestává být demokracií, protože demokracie je vláda lidu a ozbrojený lid nemůže vládnout sám nad sebou.
Aplikovat slovo demokracie na komunistickou stranu je nejen vědecky nesprávné. Dnes, po březnu 1917, je to clona, která zastírá revolučnímu lidu zrak a brání mu svobodně, odvážně a iniciativně budovat nové: sověty dělnických, rolnických a různých jiných zástupců jako jedinou moc ve „státě“, jako předzvěst „odumírání“ každého státu.
Můj čtvrtý argument: je třeba přihlížet k objektivní situaci socialismu ve světě.
Tato situace není taková, jaká byla v letech 1871—1914, kdy se Marx a Engels vědomě smiřovali s nesprávným, oportunistickým názvem „sociální demokracie“, protože tehdy, po porážce Pařížské komuny, daly dějiny na pořad dne pozvolnou organizačně vzdělávací činnost. Jiná neexistovala. Anarchisté neměli (a nemají) zásadně pravdu nejen teoreticky, ale ani ekonomicky a politicky. Anarchisté nesprávně zhodnotili daný okamžik, neboť nepochopili situaci ve světě: anglické dělníky zdemoralizované zisky imperialistů, poraženou Komunu v Paříži, buržoazně národní hnutí v Německu, které právě zvítězilo (v roce 1871), ani polonevolnické Rusko, spící staletým spánkem.
Marx a Engels správně uvážili daný okamžik, pochopili mezinárodní situaci, pochopili úkoly pozvolného přibližování k začátku sociální revoluce.
Pochopme i my úkoly a zvláštnosti nové epochy. Nenapodobujme pseudomarxisty, o nichž Marx řekl: „Zasel jsem dračí zuby, a sklidil jsem blechy.“[109]
Objektivní nutnost kapitalismu, který přerostl v imperialismus, vyvolala imperialistickou válku. Válka přivedla veškeré lidstvo na pokraj propasti, zkázy veškeré kultury, barbarizace a záhuby dalších nesčetných miliónů lidí.
Není jiné východisko než revoluce proletariátu.
A v takovém okamžiku, kdy tato revoluce začíná, kdy dělá první nesmělé, nejisté a neuvědomělé kroky, příliš důvěřivé vůči buržoazii, v takovém okamžiku většina (to je pravda, to je fakt) „sociálně demokratických“ vůdců, „sociálně demokratických“ poslanců, „sociálně demokratických“ listů — a to jsou přece právě orgány působení na masy — většina z nich zradila socialismus, zpronevěřila se socialismu a přešla na stranu „své“ národní buržoazie.
Tito vůdcové masy zmátli, popletli jim hlavy, podvedli
A my bychom měli tento podvod podporovat a usnadňovat tím, že bychom lpěli na starém a zastaralém názvu, který je stejně prohnilý jako celá II. internacionála!
Připusťme, že „mnozí“ dělníci chápou sociální demokracii poctivě. Je však načase učit se rozlišovat subjektivní od objektivního.
Subjektivně jsou tito dělníci sociálními demokraty — nejoddanějšími vůdci proletářských mas.
Avšak objektivní situace ve světě je taková, že starý název naší strany usnadňuje klamání mas a brzdí progresívní vývoj, neboť na každém kroku, v každých novinách a v každé parlamentní frakci vidí masy vůdce, tj. lidi, jejichž hřmotná slova jsou více slyšet a jejichž činy jsou více vidět — a to všechno jsou „takysociální demokrati«, ti všichni jsou „pro jednotu“ se zrádci socialismu, se sociálšovinisty, ti všichni předkládají k proplacení staré směnky vystavené „sociální demokracií...“
A argumenty proti? „Budou si nás plést s anarchokomunisty...“
Proč se nebojíme, že si nás budou plést se sociálnacionály a se sociálliberály, s radikálními socialisty, touto nejčelnější buržoazní stranou ve Francouzské republice, nejobratnější v klamání mas buržoazií? „Masy si zvykly, dělníci ‚si oblíbili‘ svou sociálně demokratickou stranu...“
Tohle je jediný argument, je to však argument, který ignoruje marxistické učení, zítřejší úkoly v revoluci, objektivní situaci socialismu ve světě, hanebný krach II. internacionály i zmaření praktické práce „takysociálních demokratů“, kteří v houfech obklopují proletáře.
Je to argument rutinérství, argument letargie, argument zkostnatělosti.
My však chceme přebudovat svět. Chceme ukončit světovou imperialistickou válku, do níž jsou zataženy stamilióny lidí, zapleteny zájmy stamiliard kapitálu a kterou není možné ukončit skutečně demokratickým mírem bez proletářské revoluce, největší v dějinách lidstva.
A my se bojíme sami sebe. Lpíme na „obvyklé“, „oblíbené“ špinavé košili, na kterou jsme „si zvykli“...
Je načase svléknout špinavou košili a obléknout si čisté prádlo.
Petrohrad 10. dubna 1917.
__________________________________
Poznámky:
108 Viz K. Marx, Kritika gothajského programu; B. Engels, Předmluva k brožuře K mezinárodním problémům z Volksstaatu (187l—1875) (K. Marx-B. Engels, Spisy 19 zde a Spisy 22, Praha 1967, s. 469—471).
109 Podle Marxova a Engelsova svědectví náleží tento výrok H. Heinemu. Poprvé ho Marx a Engels citovali v práci Německá ideologie (viz K. Marx-B. Engels, Spisy 3 zde).