Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Můj plagiát F. Bastiata[218]
V.......[a] odhalil nějaký Bastiatův přívrženec, že prý jsem - a to ještě ve zkomoleném znění - štípl F. Bastiatovi určení velikosti hodnoty zboží "společensky nutnou pracovní dobou" potřebnou k výrobě tohoto zboží. Nemusel bych si ovšem tohoto qui pro quo[b] vůbec všimnout. Jenže zatímco tento Bastiatův přívrženec číslo 1 shledává, že moje určení hodnoty věci je vlastně totožné s určením Bastiatovým, prohlašuje Bastiatův přívrženec číslo 2 skoro současně v lipském "Literarisches Centralblatt" z .......[c]
A tak dáme-li dohromady Bastiatova přívržence číslo 1 a Bastiatova přívržence číslo 2, zjistíme, že celá armáda Bastiatových přívrženců by teď měla přejít do mého tábora a šmahem přijmout moje názory na kapitál. Pochopitelně, že se potěšení, jaké by mi mohla takováto anexe způsobit, vzdávám jedině po těžkém duševním boji.
Určení hodnoty obsažené v mé práci "Kapitál", 1867, je možno najít v mém díle proti Proudhonovi "Bída filosofie", Paříž 1847 (str. 49 a násl.)[219], které jsem napsal už před dvěma desetiletími. Bastiatova hodnotová moudrost však spatřila světlo světa teprve o několik let později.[220] Nemohl jsem tedy opisovat já od Bastiata, zato Bastiat mohl opisovat ode mne.
Jenže Bastiat ve skutečnosti hodnotu nijak nerozebírá. Přemílá jen prázdné pojmy, aby podal potěšitelný důkaz, že "svět je pln velikých, znamenitých a užitečných služeb".[221]
Němečtí přívrženci Bastiata jsou jak známo všichni národní liberálové. Prokazuji jim tudíž také "velikou, znamenitou službu", když přímo poukazuji na specificky pruský původ Bastiatova moudrého objevu. Starý Schmalz byl přece pruský vládní rada, a nemýlím-li se, dokonce tajný pruský vládní rada. Kromě toho dovedl vyčmuchat demagogy[222] A tento starý Schmalz vydal v roce 1818 v Berlíně ,,Handbuch der Staatswirthschaftslehre". Francouzský překlad jeho příručky vyšel v roce 1826 v Paříži s názvem "Économie Politique".[223] Překladatel této knihy, Henri Jouffroy, figuroval na titulním listě jako "Conseiller au Service de Prusse"[d]. V následujícím citátu nalezneme kvintesenci Bastiatovy představy o hodnotě nejen v jejím obsahu, ale i v přesném znění:
"Práce někoho jiného nám zpravidla neposkytne nic kromě úspory času; a tato úspora času je také všechno, co tvoří její hodnotu a cenu. Například truhlář, který mi dělá stůl, a sluha, který mi nosí dopisy na poštu, čistí mi šaty nebo mi opatřuje věci, které potřebuji, ti oba mi prokazují naprosto stejnou službu; oba. šetři můj čas, a to dvojí čas; jednak ten, který bych musel vynaložit na tuto práci, a dále ten, který bych musel vynaložit na osvojení zručností a dovedností, které jsou k této práci zapotřebí" (Schmalz, tamtéž, sv. l, str. 304).
Teď tedy víme, odkud má Bastiat svůj špek, vlastně svůj šmalc [Schmalz].
Napsal K. Marx kolem 11. července 1868 Podle rukopisu
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a V rukopise vynecháno místo pro název listu - "Vierteljahrschrift für Volkswirthschaft und Kulturgeschichte". (Pozn. red.)
b — záměny. (Pozn. red.)
c V rukopise vynecháno místo pro datum - 4. července 1868 - a citát: "Odmítnutí teorie hodnoty je jediným úkolem toho, kdo bojuje proti Marxovi, neboť připustit tento axióm by nutně znamenalo přiznat téměř všechny vývody, k nimž Marx dospívá s železnou logikou." (Pozn. red.)
d - rada v pruských službách. (Pozn. red.)
218 Článkem "Můj plagiát F. Bastiata" míří Marx proti pomlouvačným tvrzením buržoazních nacionálních ekonomů, že prý si vypůjčil určení velikosti hodnoty společensky nutnou pracovní dobou u francouzského vulgárního ekonoma Fréderica Bastiata. Tato obvinění byla obsažena v několika recenzích "Kapitálu", mimo jiné také v anonymní recenzi, která za účasti Julia Fauchera vyšla v časopise "Vierteljahrschrift für Volkswirthschaft und Kulturgeschichte" ["Čtvrtletník pro národní hospodářství a dějiny kultury"], ročník 5, sv. 20, 1868, a v jiné recenzi rovněž anonymního autora v "Literarisches Centralblatt für Deutschland" ["Ústřední literární list pro Německo"], čís. 28 ze 4. července 1868.
Za Marxova života nebyl tento článek otištěn.
219 Viz Marx-Engels, Spisy 4, zde.
220 Míní se práce Fréderica Bastiata "Harmonies économiques" ["Ekonomické harmonie"], která vyšla v roce 1850 v Paříži.
221 Uvedený citát je z Lutherova pamfletu "An die Pfarrherrn Wider den Wucher zu predigen. Vermanung." ["Farářům, aby kázali proti lichvě. Napomenutí."], Wittemberg 1540.
222 Demagogové - opoziční hnutí německé inteligence. Mnoho členů studentských tělocvičných spolků, které vznikly v době bojů proti Napoleonovi, vystoupilo po vídeňském kongresu proti reakčnímu zřízení v německých státech; organizovali politické projevy, na nichž vytyčovali požadavek sjednocení Německa. Když student Sand roku 1819 zavraždil stoupence Svaté aliance a carského špióna Kotzebua, posloužilo to za záminku k represáliím proti "demagogům". Takto byli nazýváni účastníci tohoto opozičního hnutí v usneseních karlovarské konference ministrů německých států, která se konala v srpnu 1819.
223 Jde o Schmalzovu knihu "Staatswirthschaftslehre in Briefen an einen teutschen Erbprinzen" ["Nauka o státním hospodářství v dopisech německému dědičnému princovi"], sv. 1, Berlín 1818, a její francouzský překlad "Économie politique, ouvrage traduit de l'Allemand" ["Politická ekonomie, dílo přeložené z němčiny"], sv. 1, Paříž 1826.