Karel Marx
Dělnická bída v Anglii
Už dva měsíce probíhá ve zdejším tisku polemika, jejíž doklady budou zřejmě budoucího historika anglické společnosti zajímat nesrovnatelně víc než všechny ilustrované a neilustrované katalogy velké výstavy[330].
Připomeňme si, že těsně před zakončením zasedání parlamentu proběhl na podnět velkých průmyslníků v největším spěchu oběma sněmovnami návrh zákona, který zvyšuje chudinskou daň v lancashirských a yorkshirských obcích. Toto opatření, které samo o sobě má jen velmi omezený účinek, zasahuje hlavně drobnou buržoazii průmyslových obvodů, zatímco landlords (velkých pozemkových vlastníků) a cottonlords (bavlnářských lordů) se sotva dotkne. V diskusi o tomto návrhu pronesl Palmerston tvrdá slova na adresu bavlnářských lordů, jejichž dělníci hladovějí na ulici, zatímco oni sami spekulačním nákupem a prodejem bavlny kupí ohromné bohatství. Jejich "masterly inaction" (mistrnou nečinnost) v době krize vysvětloval též "spekulačními" důvody. Už při zahájení zasedání prohlásil lord Derby, že továrníkům připadal nedostatek bavlny jako deus ex machina[a], protože nesmírné přesycení trhů by nutně přivodilo nejstrašlivější krizi, kdyby americká občanská válka nebyla náhle odřízla přísun surovin. Cobden jako mluvčí průmyslníků odpověděl třídenní jízlivou kritikou Palmerstonovy zahraniční politiky.
Po odročení parlamentu pokračoval boj v tisku. Výzva o pomoc trpícímu dělnickému obyvatelstvu, adresovaná anglické veřejnosti, a stále vzrůstající bída v průmyslových obvodech skýtaly denně příležitost k pokračování boje. "Morning Star" a jiné orgány průmyslníků připomínaly, že hrabě Derby a celý houf aristokratů vděčí za své roční pozemkové renty ve výši 300 000 a více liber št. z pozemků v průmyslových obvodech jedině průmyslu, na kterém se nikdy nepodíleli a který jako zázrakem zvýšil hodnotu dříve bezcenné půdy na současnou cenu. "Morning Star" šel tak daleko, že pevně stanovil dobročinné příspěvky, které prý jsou Derby a ostatní velcí landlordi povinni dát. Odhadl například Derbyho příspěvek na 30 000 liber št. Lord Derby vskutku svolal do Manchesteru krátce po odročení parlamentu mítink, na kterém se dobročinné příspěvky upisovaly. Sám sobě vyměřil 1000 liber št. a ostatní velcí pozemkoví vlastníci upisovali přiměřené částky. Výsledek nebyl skvělý, ale přece jen pozemková aristokracie udělala alespoň něco. Bila se v prsa s voláním: "Salvavi animam meam!"[b]
Velmoži bavlnářského průmyslu setrvali však zatím na svém "stoickém" postoji. Nenajdeme je nikde, ani v místních výborech, které se ustavily, aby zmírnily bídu, ani v londýnském výboru. "They are neithcr here nor there, but they are on the Liverpool market" říká jeden londýnský list. (Nejsou ani tu, ani tam, jsou na trhu v Liverpoolu.) Deníky toryů a "Times" bouří teď denně proti bavlnářským despotům, kteří "z masa a krve dělníků" vysáli milióny a kteří se dnes zdráhají přispět třeba jen haléřem, aby si udrželi "zdroj svého bohatství". "Times" vyslaly do průmyslových obvodů vlastní reportéry, jejichž velmi podrobná líčení v žádném případě nemohou "cottonlords" popularizovat. Průmyslové orgány — "Morning Star", "Economist", "Manchester Guardian" atd. — naproti tomu obžalovávají "Times", že rozněcují třídní boj, aby zamaskovaly vinu vlády, její hospodaření v Indii atd. Obviňují dokonce "Times" z "komunistických tendencí". "Times", které se patrně velice radují z této příležitosti k znovuzískání popularity, odpovídají s kousavým posměchem: zatímco "cottonlords" si na jedné straně počínají velmi hospodárně, pokud totiž využívají nynější nedostatek bavlny ke spekulacím, jsou prý na druhé straně zatvrzelými komunisty, a to "komunisty nejodpornějšího druhu". Tito bohatí pánové požadovali, aby si Anglie sáhla do kapsy, aby jim zachovala nejcennější část jejich kapitálu, aniž by je to něco stálo. Jejich kapitál se totiž neskládá jen z továren, strojů a z bankovních aktiv, ale ještě daleko víc z vycepovaných dělnických armád v Lancashiru a Yorkshiru. A tito pánové, zatímco zavírali své továrny, aby se ziskem 500 procent prodali suroviny, žádali, aby anglický národ udržoval jejich propuštěné armády při životě!
V době, kdy propukl tento zvláštní spor mezi pozemkovou a průmyslovou aristokracií — kdo z nich víc vysál dělnickou třídu a kdo z nich je méně povinen odvracet dělnickou bídu — dějí se s trpiteli samotnými takové věci, že o nich kontinentální obdivovatelé "great exhibition"[c] nemají ani tušení. Událost, kterou v následujících řádcích vylíčím, je úředně zjištěna.
V malé chalupě v Gauxholmu v sousedství Padmondenu (West Riding v Yorkshiru) žil otec se dvěma dcerami; otec byl starý a vetchý, dívky si na svůj chléb vydělávaly jako dělnice v balnářské továrně pánů Halliwellů. Bydleli v bídném pokoji v přízemí, několik stop od špinavého potoka, a nad jejich oknem tvořily schody příchod pro obyvatele horního poschodí, takže znemožňovaly světlu přístup do jejich pustého obydlí. V nejlepších časech si vydělaly jen tolik, aby "udržely duši v těle"; v posledních 15 týdnech jim však vyschl jediný pramen obživy. Továrna byla uzavřena; rodina už neměla prostředky, aby si koupila cokoli k jídlu. Bída je krok za krokem vtahovala do své propasti. Každou hodinou se přibližovali ke hrobu. Ubohé úspory se brzy vyčerpaly. Pak přišel na řadu nuzný nábytek, šaty, prádlo a všechno, co se dalo prodat nebo zastavit a proměnit v chléb. Je zjištěno, že za 14 týdnů, kdy nevydělali ani farthing, nepožadovali ani jedenkrát pomoc farnosti.
Ke všemu trápení byl ještě stařec už měsíc nemocen a nemohl opustit lůžko. V chalupě v Padmondenu se opakovala tragédie Ugolina a jeho synů, jenomže bez kanibalismu. V největším zoufalství se asi před osmi dny (12.) konečně odhodlala silnější z obou dívek, došla za správcem chudobince a vyprávěla mu smutný příběh. I když se to zdá nepravděpodobné, odpověděl tento pán, že nemůže až do příští středy pro rodinu nic udělat. Ubozí tři trpitelé měli ještě pět dnů pomalu umírat, než se k nim mocný dráb konečně milostivě sníží a pomůže. Rodina čekala — nemohla nic jiného dělat. Když konečně nadešla určená středa, kdy měla oficiální dobročinnost uštědřit hladovějící rodině sousto chleba, vyděsila se ves zvěstí, že jedna ze sester umřela hlady. Ukázalo se, že strašlivá zvěst byla až příliš pravdivá. Uprostřed příznaků nejhorší bídy ležela na bídné pryčně mrtvola dívky, která umřela hlady, zatímco otec vzlykal vysílený a bezmocný na své posteli a sestra, která zůstala naživu, měla ještě právě tolik síly, aby vylíčila jejich utrpení. Víme ze zkušenosti, k čemu povede tento strašný příběh, který dnes není naprosto výjimečný. Provede se ohledání mrtvoly. Coroner (ohledavač) se bude rozvláčně šířit o dobrotivém duchu anglického chudinského zákona a znovu uvede, jak skvěle je prováděn, aby prima facie[d] dokázal, že zákon za tuto smutnou náhodu naprosto nelze činit odpovědným. Správce chudobince se ospravedlní, a nevysloví-li mu soud své vřelé komplimenty, rozhodně se ke svému uklidnění dozví, že na něm nelpí sebemenší poskvrna. Porota pak dovrší slavnostní komedii rozsudkem: "Died by the visitation of God." (Zemřela z vůle boží.)
Napsal K. Marx kolem 20. září 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 266 z 27. září 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Doslova: "bůh ze stroje" (v starořeckém divadle se herci představující bohy spouštěli na jeviště zvláštním strojem); v přeneseném smyslu znamená "deus ex machina" zásah, který náhle rozhodne, zpravidla šťastně, konflikt, situaci apod. (Pozn. red.)
b — "Spasil jsem svou duši!" (Pozn. red.)
c — velké výstavy. (Pozn. red.)
d — očividně. (Pozn. red.)
330 Je míněna druhá světová průmyslová výstava, která se konala v Londýně od května do listopadu 1862.