Karel Marx
Protiintervenční nálada
Londýn 31. ledna 1862
Obchodní velikost Liverpoolu vyrostla z obchodu s otroky. Jediné příspěvky, jimiž Liverpool obohatil anglickou poezii, jsou ódy na obchod s otroky. Před padesáti lety by bylo pro Wilberforce životu nebezpečné vstoupit na půdu Liverpoolu. Materiální základnu velikosti Liverpoolu tvořil v minulém století obchod s otroky, v tomto století obchod s produktem otroctví — s bavlnou. Není proto divu, že se Liverpool stal střediskem anglických přátel secese. Je to skutečně jediné mčsto ve Spojeném království, kde bylo za nedávné krize možné uspořádat quasi[a] veřejný mítink ve prospěch války se Spojenými státy. A co říká Liverpool nyní? Poslechněme si jeden z jeho velkých deníků, "Daily Post"[276].
V úvodníku, nazvaném "The cute Yankee" (prohnaný Yankee) se píše mimo jiné:
"Yankeeové proměnili se svou obvyklou obratností zdánlivou ztrátu ve skutečný zisk a donutili Anglii, aby sloužila jejich prospěchu… Velká Británie skutečně rozšířila svou moc, ale nač vlastně? Od založení Spojených států prosazovali Yankeeově vždy nárok na privilegium, aby cestující plující pod neutrální vlajkou byli chráněni před jakýmikoli zásahy a útoky válčících stran. Byli jsme proti tomuto privilegiu co nejrozhodněji za protijakobínské války, za anglo-americké války 1812-1814 a v nejnovější době ještě z roku 1842 při jednáních mezi lordem Ashburtonem a státním tajemníkem Danielem Websterem. Teď musíme se svou opozicí přestat. Yankeeský princip zvítězil. Pan Seward konstatuje tento fakt a prohlašuje, že jsme v zásadě ustoupili a že si Spojené státy na nás při incidentu s "Trentem" vymohly ústupek, jehož se dosud marně snažily dosáhnout všemi prostředky diplomacie a války."
Ještě důležitější je přiznání "Daily Post", že se změnilo veřejné mínění, dokonce i v Liverpoolu.
"Konfederovaní," říká, "jistě neudělali nic, aby se připravili o veřejné mínění, které jim dosud bylo příznivé. Právě naopak! Bojovali a přinesli ohromné oběti. I když svou nezávislost nedostanou, musí každý přiznat, že si ji zaslouží. Ať už je to jakkoli, proud veřejného míněni se nyní obrátil proti jejich nárokům. Ještě před čtyřmi týdny to byli dobří chlapci (fine fellows). Teď jsou označováni za velmi ubohou sebranku (a very sorry set)… Nastoupila opravdová reakce. Protiotrokářská sekta, tak nesmělá při nedávném všeobecném pobouření, teď křičí ze všech sil, hřímá proti obchodu s lidmi a proti odbojným otrokářům! Nejsou snad i hradby našeho města polepeny velkými plakáty plnými denunciací a jedovatých výpadů proti pánům Masonovi a Slidellovi, původcům prokletého zákona o uprchlých otrocích?… Konfederovaní aférou s ‚Trentem' prohráli. Měli v ní získat, ale stala se jejich zkázou. Ztratili sympatie této země a s touto prapodivnou situací se musejí co nejdříve smířit. Zachovali jsme se k nim velmi špatně, ale na tom se už nedá nic měnit (there will be no redress)."
Z tohoto doznání liverpoolského deníku, nakloněného secesionistům, se dá snadno vysvětlit, proč některé významné Palmerstonovy orgány začínají teď před zahájením parlamentu náhle hovořit jiným jazykem. Tak "Economist" z minulé soboty přináší článek s nadpisem: "Je třeba respektovat blokádu?"
Vychází především z axiomu, že blokáda existuje jen na papíře a že tedy mezinárodní právo dovoluje ji porušovat. Francie vyžaduje násilné odstranění blokády. Praktické rozhodnutí je tedy v rukou Anglie, která má k tomuto kroku velké a naléhavé důvody. Zejména potřebuje americkou bavlnu. Mimochodem není možno dobře pochopit, jak "blokáda existující jen na papíře" může zabránit přepravě bavlny.
"Přesto však," volá "Economist", "musí Anglie blokádu respektovat." Nejprve uvádí množství lichých důvodů, které mají tento úsudek motivovat, a konečně přichází k jádru věci.
"V takovém případě," říká, "by musela mít vláda za sebou celou zemi. Velká část anglického lidu není však dosud připravena k zásahu, který by vyvolával byť i jen zdání, že chceme podporovat zřízeni otrokářské republiky. Sociální systém Konfederace je založen na otroctví; federalisté udělali všechno, aby nás přesvědčili, že otroctví je jádrem secese, že jsou nepřáteli otroctví — a otroctví je nám nanejvýš odporné… V tom se právě lidové cítění mýlí. Rozklad, nikoli znovuzřízení Unie, nezávislost, nikoli porážka Jihu, to je jediná jistá cesta k osvohození otroků. Doufáme, že budeme mít příležitost to našim čtenářům objasnit. Ale dosud to jasné není. Většina Angličanů smýšlí jinak. Pokud budou trvat na svém předsudku, žádná intervence naší vlády, která by nás uvedla do aktivní opozice proti Severu a do údajného spojenectví s Jihem, by se nesetkala s upřímnou podporou britského národa."
Jinými slovy: Pokus o podobnou intervenci by svrhl vládu. A z toho také vyplývá, proč se "Times" vyslovují tak rozhodně proti každé intervenci a pro neutralitu Anglie.
Napsal K. Marx 31. ledna 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 34 ze 4. února 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — téměř. (Pozn. red.)
276 "Daily Post" ["Denní pošta"] - anglické noviny, orgán obchodních a průmyslových kruhů, vycházely pod tímto názvem v Liverpoolu v letech 1855 až 1879.