Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Ministerstvo války a dobrovolníci
Jsme přesvědčeni, že se v celé Velké Británii dobrovolníci nikde nepodřizovali ochotněji a hbitěji všem příkazům a pokynům ministerstva války, nikdy nezaujímali tak správný postoj vůči pravidelné armádě a nevedli hnutí v takovém souladu s požadavky úřadů jako v Lancashiru a — mezi jinými městy — v Manchesteru. Když bylo nařízeno opatřit zbrojnice, byl tento příkaz proveden, i když to ve velkém městě nutně znamenalo značné obtíže. Ať přišly jakékoli příkazy, všechny byly splněny okamžitě a bez reptání. Když se naši dobrovolníci shromažďovali ve velkém množství, předjímali přání vévody z Cambridge a žádali oblastní vojenské úřady, aby se ujaly velení a organizovaly brigády. Přání dosáhnout bojeschopnosti vedlo naše lancashirské dobrovolníky k tomu, že hleděli příznivě na veškeré zásahy vlády; věděli, že jednota a organizovanost jsou nade všechno žádoucí, a pohlíželi na každý oběžník ministerstva války jako na krok k zajištění těchto požadavků. "Volunteer Journal" nepřestal od svého prvního čísla doporučovat ochotnou a radostnou poslušnost rozkazů ministerstva války a obhajovat velké výhody vyplývající z dokonalé shody mezi dobrovolníky a vojenskými úřady, ať už místními či ústředními. Zatímco na jiných místech, zvláště v Londýně, kolovaly tajemné pověsti o zhoubném vlivu hlavního štábu, o tom, že se vojenské úřady pokoušejí o první krůčky k vměšování do hnutí apod., my jsme takovým úvahám nikdy ani na chvíli nepodlehli. Plně jsme důvěřovali vrchnímu veliteli, ministru války a všem jejich podřízeným, že jejich ujišťování o ochotě podporovat hnutí všemi možnými způsoby a formami je míněno upřímně.
Nemůžeme však zavírat oči před skutečností, že se v poslední době přihodily jedna či dvě maličkosti, které vyvolávají dojem, jako by směrodatné osobnosti vskutku změnily mínění o dobrovolnickém hnutí, a to zejména od té doby, kdy lord de Grey and Ripon odstoupil ze svého úřadu náměstka ministra války. Před několika týdny — bylo to asi o svatodušním pondělí — konal lord Ranelagh v Regent's Parku přehlídku těch londýnských dobrovolníků, kteří se dostavili na jeho pozvání. Nejednou jsme ostře odsoudili pokusy lorda Ranelagha hrát si na generála (viz Dobrovolničtí generálové a Brighton a Wimbledon). Mohl požádat plukovníka McMurda, generálního inspektora dobrovolnických vojsk, aby provedl přehlídku jeho vojáků nebo aby k tomu doporučil jiného kvalifikovaného důstojníka. Ať už to však bylo vhodné nebo ne, přišel lord Ranelagh se svými dobrovolníky do parku; přehlídka byla veřejně ohlášena a zpráva o ní se rozšířila tak, že se shromáždil velký dav diváků. V tomto davu byli lidé, kteří se chovali nanejvýš ostudně; tlačili se kolem dobrovolníků, narušovali jejich řady, znemožňovali jim provádět změny sestav, házeli kamením a někteří se prý dokonce pokoušeli zranit ostrými nástroji koně důstojníků. Když to začalo, velící důstojníci přirozeně hledali policii, ale ze 6000 mužů, tvořících armádu sira Richarda Maynea, prý tam nebyl ani jediný! V důsledku tohoto vměšování davu byla přehlídka lorda Ranelagha naprosto neúspěšná. Je ovšem docela možné, že kdyby byla přehlídka mohla mít normální průběh, skončila by vlastní vinou stejně neúspěšně tak jako všechny předcházející pokusy lorda Ranelagha do jednoho. Takto se však lord Ranelagh stal mučedníkem a získal vřelé sympatie všech dobrovolníků.
Nelze pochybovat o tom, že naprostá nepřítomnost policie při této veřejně ohlášené přehlídce nebyla docela náhodná. Jak tvrdil tisk, dostala policie jistě příkazy, aby se držela stranou, a pokud víme, v Londýně se mezi dobrovolníky všeobecně věří, že hlavní štáb měl v této záležitosti prsty, a že chce všemožným způsobem narušovat dobrovolnické hnutí. V Londýně vládne v souvislosti s tím velké vzrušení a je třeba přiznat, že fakta o tomto případu — která se, pokud je nám známo, dosud nikdo nepokusil ospravedlnit nebo vysvětlit — mohou takovéto nálady vyvolat.
Tento týden jsme nuceni zaznamenat jinou příhodu, která rozhodně nenasvědčuje tomu, že vojenské úřady chtějí, jak slíbily, podporovat dobrovolníky ze všech sil. Před časem bylo oznámeno, že jeden z našich manchesterských pluků hodlá jít na krátkou dobu do tábora. Jistě to nebylo oznámeno dříve, než se onomu pluku dostalo ujištění, že je to možné. Všeobecně se tvrdí, že vojenské úřady byly ústně požádány o stany apod., že bylo slíbeno příznivé vyřízení této žádosti a že nadto byly stanoveny podmínky, za nichž lze žádosti vyhovět. Pokud víme, došlo k této dohodě nejpozději před dvěma či třemi týdny. Na základě toho byla uzavřena i řada dalších dohodo místu pro táboření, o kantýně, o důstojnické jídelně a o dalších otázkách; a když bylo všechno ujednáno a byla podána formální žádost o stany, vláda náhle couvla a prohlásila, že nemůže poskytnout vůbec žádné stany!
To pochopitelně zmařilo celý plán a všechny náklady a starosti dobrovolnických pluků byly nadarmo; přitom všichni víme, že dobrovolnické pluky mají všechny důvody, aby velmi opatrně zacházely se svými malými rozpočty v bankách, pokud vůbec nějaké mají. Jak jsme se dověděli, žádost o stany si prý podalo tolik dobrovolnických pluků, že vláda nemůže sehnat stany pro všechny, a proto prý je nemůže dostat žádný sbor. Ať už je to pravda nebo ne, měla by vláda vědět, že dohoda je dohoda a že pozdější události ji nezprošťují závazků, které už na sebe vzala. Pověsti, které se nyní začínají šířit stejně v Manchesteru jako v Londýně, však tvrdí, že je to pouhá lichá záminka, že si vláda vůbec nepřeje, aby dobrovolníci tábořili pod stany, a že i kdyby si zmíněné sbory opatřily stany nebo polní baráky vlastním nákladem a z nezávislého pramene, nedívaly by se vyšší kruhy na táboření příznivě.
Takové případy rozhodně nepomáhají vytvořit upřímné vztahy mezi úřady a dobrovolníky, které jsou pro další úspěchy hnutí tak důležité. Hnutí je příliš mocné, aby je mohla nějaká vláda potlačit; ale nedostatek důvěry dobrovolníků k úřadům a skrytá opozice těchto úřadů mohou velmi brzy způsobit povážlivý zmatek a zabrzdit na čas pokrok dobrovolnického hnutí. To by se nemělo dopustit. V parlamentě je velký počet dobrovolnických důstojníků. Nechť se přihlásí o slovo a postarají se o to, aby vláda podala taková vysvětlení, která by tuto záležitost okamžitě napravila a ukázala dobrovolníkům, že mohou očekávat upřímnou podporu místo skrytého nepřátelství.
Napsal B. Engels začátkem června 1861
Otištěno v "The Volunteer Journal,
for Lancashire and Cheshire",
čís. 40 z 8. června 1861
Podpis: F. E.Podle textu časopisu
Přeloženo z angličtiny