Karel Marx
*Obchod Ruska s Čínou
Pokud jde o obchod a styky s Čínou, o jejichž rozšíření se lord Palmerston a Ludvík Napoleon pokusili s použitím násilí, můžeme pozorovat, že postavení, které zaujímá Rusko, vyvolává značnou závist. Je skutečně docela možné, že Rusko ze současného konfliktu s Číňany vytěží nakonec víc než kterákoli válčící země, a to bez vynaložení jakýchkoli finančních prostředků nebo vojenské síly.
Vztahy Ruska k čínské říši mají vůbec zvláštní ráz. Zatímco Angličanům a nám — Francouzi jsou v nynějším konfliktu vlastně pouze ochotníci, protože ve skutečnosti s Čínou neobchodují — nepovolují Číňané ani přímé spojení s kantonským místodržícím, požívají Rusové dokonce takové výhody, že mají v Pekingu své vyslanectví. Rusko si prý sice tuto výhodu vykupuje tím, že připustilo, aby bylo u trůnu Nebeské říše považováno za závislou zemi, poplatnou čínské říši. To však ruské diplomacii umožňuje, aby vykonávala v Číně podobný vliv jako v Evropě, vliv, který se rozhodně neomezuje na ryze diplomatické záležitosti.
Protože Rusové s Čínou nikdy po moři neobchodovali, nemají žádný zájem na sporech v této záležitosti a nikdy do nich nezasahovali a nezasahují ani dnes; nevztahuje se na ně proto ani ona antipatie, kterou Číňané již od nepaměti pociťují ke všem cizincům, kteří se k jejich zemi přibližují po moři, a které — nikoli bezdůvodně — nerozlišují od pirátů a dobrodruhů, jimiž se čínské pobřeží zřejmě odjakživa jen hemží. Za to, že se nepodílejí na námořním obchodu, se však Rusové odškodňují tím, že provozují vnitrozemský a mezistátní obchod po souši, který je jim vyhrazen, a zdá se, že v tomto ohcbodě s nimi nemůže nikdo soupeřit. Tento obchodní styk, upravený smlouvou uzavřenou za panováni Kateřiny II. roku 1768, se soustřeďuje v hlavním a snad i jediném centru — v Kjachtě, lcžící na hranici jižní Sibiře a Čínského Tatarska[a], na přítoku Bajkalského jezera asi 100 mil na jih od města Irkutska, Tento obchod, který se koná na jakémsi výročním trhu, řídí dvanáct prostřeclnlků, šest Rusů a šest Číňanů, kteří se scházejí v Kjachtě a stanoví poměr — provozuje se tu výhradně výměnný obchod — v jakém se má to či ono zboží dodané oběma stranami vyměňovat. Číňané obchodují hlavně čajem a Rusové bavlněnými a vlněnými látkami. Tento obchod se v minulých letech zřejmě značně rozšířil. Množství čaje prodaného Rusům v Kjachtě před 10 nebo 12 lety nepřevyšovalo v průměru 40 000 beden[b]; v roce 1852 se však prodalo už 175 000 beden, z nichž větší část obsahovala čaj výborné kvality, který je spotřebitelům na evropském kontinentě dobře znám jako „karavanový čaj“, na rozdíl od čaje horší kvality, který se dováží po moři. Dále Číňané prodávali menší množství cukru a bavlny, surového hedvábí a hedvábných výrobků, všechno však ve velmi omezeném množství. Rusové za to platili asi stejným množstvím bavlněných a vlněných výrobků, anavíc menším množstvím kůže, kovaného zboží, kožišin a dokonce i opia. Celkové množství zboží, jež se tu koupilo a prodalo — podle uveřejněných výkazů za velmi přístupné ceny — dosáhlo vysoké částky přes patnáct miliónů dolarů. Roku 1853, když v Číně došlo k vnitřním nepokojům[150] a silnice z provincií produkujících čaj byla obsazena bandami loupežících povstalců, kleslo množství čaje poslaného do Kjachty na 50 000 beden a celý obrat obchodu v tomto roce činil pouze asi šest miliónů dolarů. V příštích dvou letech se však tento obchod znovu vzpamatoval a na výroční trh roku 1855 bylo do Kjachty posláno opět 112 000 beden čaje.
Protože se tento obchod rozšířil, změnila se Kjachta, ležící na ruském území, z pouhé pevnosti a tržiště ve značně velké město. Kjachta se také stala hlavním městem této části pohraniční oblasti a má se jí dostat té cti, že bude sídlem vojenského velitele a civilního gubernátora. Nedávno bylo také zřízeno přímé a pravidelné poštovní spojení k zasílání oficiálních depeší mezi Kjachtou a Pekingem, vzdáleným asi 900 mil.
Je zřejmé, že kdyby nynější vojenské akce znemožnily námorní obchod, mohla by se Evropa zásobovat čajem pouze touto cestou. Vyslovují se dokonce domněnky, že i když se bude nerušeně obchodovat po moři, stane se Rusko patrně, až si vybuduje železniční síť, silným konkurentem námořních mocností v zásobování evropských trhů čajem. Železnice vytvoří přímé spojení mezi přístavy Kronštadtem a Libavou a starobylým městem Nižním Novgorodem ve vnitřním Rusku, sídlem kupců, kteří obchodují v Kjachtě. Je zajisté pravděpodobnější, že Evropa se bude zásobovat čajem touto cestou po souši, než že by k tomuto účelu používala pacifické dráhy, jak jí to navrhujeme my. Není také naprosto vyloučeno, že se bude dopravovat po souši i hedvábí, druhý hlavní vývozní artikl Číny, jehož objem je nepatrný ve srovnání s jeho cenou; obchod s Čínou poskytuje Rusku rovněž takové možnosti odbytu pro jeho průmyslové výrobky, jaké nemůže najít nikde jinde.
Můžeme však pozorovat, že ruské snahy se nikterak neomezují jen na rozvoj tohoto obchodu po pevnině. Rusko se před několika lety zmocnilo břehů řeky Amuru, odkud pochází nynější čínská vládnoucí dynastie. Snahy Ruska v tomto směru byly sice za minulé války[c] poněkud podvázány, ale Rusko je v budoucnu nepochybně obnoví a bude je energicky prosazovat. Rusko drží Kurilské ostrovy a přilehlé pobřeží Kamčatky; udržuje už v těchto vodách své loďstvo a jistě využije každé vhodné příležitosti, aby se mohlo podílet na námořním obchodu s Činou. To však má pro Rusko menší význam než rozšíření onoho pozemního obchodu, na který už má monopol.
Napsal K. Marx 18. března 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 4981 ze 7. dubna 1857Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. Mongolska. (Pozn. red.)
b — chest of tea — jednotka váhy pro čaj = 84 liber (38 kg). (Pozn. čes. red.)
c — tj. za krymské války. (Pozn. red.)
150 Jde o povstání tchajpchingů (viz poznámku [76]).