Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Z Krymu[173]
Pošta, kterou přivezl ve čtvrtek v pozdních večerních hodinách parník „Asia“, nám včera umožnila uveřejnit zprávu generála Pélissiera o boji, k němuž došlo u Sevastopolu 22. května večer, jakož i hodnověrnou zprávu o postupu spojenců na Čorguň, provedeném 25. května. Asi 25 000 mužů pod Canrobertovým velením překročilo Černou, obsadilo linii podél této říčky a vytlačilo ruské přední stráže z jejich postavení na výšinách, které se zvedají nad pravým břehem. Rusové ovšem ustoupili, neboť tu pro ně nebylo vhodné bojiště, a soustředili všechny své síly na silné linii mezi Inkerrnanem a řetězem skal východně od města. Tímto postupem spojenci téměř dvojnásobně rozšířili obsazené území a získali tak prostor, který nutně potřebovali po zvýšení početního stavu svých sil, a otevřeli si cestu do Bajdarské doliny, což pro ně může být velmi užitečné. První krok k obnovení polních operací byl tedy úspěšný, a nyní by měly následovat významnější akce.
Pokud jde o boj 22. května, došlo k němu mezi Karanténní zátokou a Ústřední baštou, tj. baštou čís. 5 podle ruského označení. Bylo to velmi úporné a krvavé utkání. Rusové, jak se nyní dovídáme z Pélissierovy zprávy, drželi celé území od konce Karanténní zátoky až po hřbitov a odtud až po Ústřední baštu s pomocí samostatných opevnění a střeleckých zákopů, i když podle oficiálního plánu obléhacích staveb, který vypracovala britská admiralita, je celý tento důležitý úsek rozryt sítí zákopů. Nyní se však ukázalo, že jakmile byla vážně ohrožena Stožární a Ústřední bašta a Francouzi dobyli vnější opevnění, která obě bašty chrání, změnili Rusové tento úsek v jedno velké opevnění. Za několik nocí vybudovali dlouhé linie vzájemně spojených náspů a celý úsek uzavřeli tak, že tvoří velký place dʼarmes čili chráněný prostor, kde by se vojsko mohlo bezpečně soustředit a v případě francouzského útoku udeřit na Francouze z boku, nebo se dokonce odvážit mocných výpadů do boků předsunutých francouzských opevnění. Pélissier ze zkušenosti věděl, jak rychle Rusové budují opevnění tohoto druhu a jak houževnatě je brání, když už je vybudují. Proto na ně hned zaútočil. Večer 22. května podnikl Pélissier útok dvěma kolonami. Levá kolona se zachytila v ruských zákopech u konce Karanténní zátoky a pevně se tu usadila. Pravá kolona se rovněž zmocnila předsunutých zákopů, musela se však za úsvitu pro prudkou nepřátelskou palbu zase stáhnout zpět. Večer příštího dne spojenci pokus opakovali se silnějšími kolonami a měli plný úspěch. Ovládli celý opevněný úsek a využili ho proti Rusům tak, že přesadili hradební koše z jedné strany zákopu na druhou. Jak se zdá, bojovali Francouzi nadmíru statečně, do jisté míry s onou starou furia francese[a], kterou se v minulosti tak proslavili, i když se musí přiznat, že generál Pélissicr líčí těžkosti, které vojáci museli překonávat, poněkud chvástavě.
Pokud jde o třetí bombardování města, zpráva, kterou jsme dostali z Halifaxu, říká, že začalo 6. června, a při útoku, který po něm 7. června následoval, byl dobyt Mamelon a Bílá opevnění[b]; pošta, jež došla lodí „Asia“, neobsahuje žádné nové informace, a proto k tomu, co jsme napsali minulou středu, nemůžeme nic dodat. Dovídáme se však, že z armády Ömera paši v Jevpatoriji bylo přesunuto na Chersonés 25 000 mužů; spojenci mají zřejmě v úmyslu provádět polní operace, neboť kdyby zamýšleli ještě jednou bombardovat a podniknout zteč, bylo by lépe, kdyby Turci byli zůstali tam, kde byli dříve. Zdá se také, že spojenecká armáda je pro tažení do nitra poloostrova velmi nedostatečně vybavena dopravními prostředky a zásobami. Je pravděpodobné, že zatímco se čeká, až budou dodány, Pélissier zaměstnal vojsko tím, že obnovil obléhací akce, ne s úmyslem podniknout v této chvíli opravdu zteč Sevastopolu, ale aby udržel bojového ducha vojáků.
Z Pélissierova jednání od doby, kdy převzal velení, se zdá, že je pevně rozhodnut řídit se jen vlastním úsudkem a vůbec si nevšímat jakýchkoli plánů a návrhů, které by mohl vymyslet ve své představivosti Ludvík Bonaparte. Zdá se, že sestavovat plány pro tažení na Krymu je nyní v Paříži v módě; dokonce i starý maršál Vaillant poslal jeden nebo dva své plány, ale Pélissier okamžitě telegrafoval, že považuje-li je Vaillant za tak dobré, ať přijede na Krym a sám je uskuteční. Velmi brzy uvidíme, jak si bude tento energický, ale umíněný a ostrý velitel dál počínat. Jsou-li pravdivé pověsti, že se Pélissier odvážil udílet „rozkazy“ britským, tureckým a sardinským náčelníkům štábů, aniž se vůbec namáhal informovat o jejich obsahu příslušné velitele, určitě se dostane ve spojeneckém táboře velmi brzy do vážných sporů, neboť dosud byla považována za svrchovanou instanci válečná rada, kterou tvoří všichni velitelé, a ne jednotlivý generál. Představte si starého polního maršála lorda Raglana pod komandem nějakého francouzského generálporučíka!
Rusové mezitím nezahálejí. „Vyčkávací“ stanovisko, které opět zaujalo Rakousko, a přísun záloh a nováčků z vnitrozemí umožnily Rusku poslat na Krym svěží vojska. Je tam už 3., 4., 5. a 6. pěší sbor, a kromě toho několik divizí jezdectva. Druhý pěší sbor, o němž se už před šesti týdny říkalo, že je na Krymu, se teď skutečně přesunul z Volyně na válčiště a za ním následovala 7. divize lehkého jezdectva, přidělená ke granátnickému sboru. To je neklamná známka, že na Krym budou vyslány co nejdříve také pěchota a dělostřelectvo granátnického sboru. A skutečně se už přesunují na Volyň a Podolí, aby tam vystřídaly 2. sbor. S tímto sborem, pod velením generála Paňutina, který v Uhrách velel ruské divizi přidělené k Haynauově armádě, přijde na Krym 49 praporů pěchoty a kromě toho dělostřelectvo a lehké jezdectvo, celkem asi 50 000—60 000 mužů, neboť tyto sbory, které se dosud nezúčastnily bojových akcí, byly bezpochyby doplněny na plný válečný stav. Vojska 2. sboru budou postupně přicházet na válčiště od 15. června do 15. července, v době, kdy co nejpravděpodobněji začnou rozhodující operace, a mohou tedy sehrát v nadcházejícím krymském tažení velmi významnou úlohu.
V červnu musí v této krymské válce dojít k nějakému rozhodnutí. Buď bude muset koncem června nebo nejpozději koncem července opustit Krym ruská armáda, nebo se budou muset připravit na ústup spojenci.
Napsal B. Engels 8. června 1855
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4424 z 23. června 1855Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — francouzskou zuřivostí. (Pozn. red.)
b — tj. Se1enginká a Volyňská reduta. (Pozn. red.)
173 Začátek prvního a třetího odstavce článku, kde se mluví o zprávách, která přivezl parník „Asia“ a které došly z Halifaxu, doplnila redakce listu.