Strany a kliky

Karel Marx

Strany a kliky

Londýn 5. února. Délka nynější vládní krize je víceméně normální, neboť takové krize trvaly v Anglii průměrně 9 až 10 dní. Quetelet ve svém proslulém díle o „schopnostech člověka“^{^[44]} vzbuzuje úžas důkazem, že v civilizovaných zemích lze téměř s matematickou přesností předem stanovit každoroční počet neštěstí, zločinů atd. Normální délka anglických vládních krizí v různých obdobích 19. století není naproti tomu nijak udivující, neboť zde, jak známo, musí vždy proběhnout určitý okruh kombinací, musí se přiklepnout určitý počet míst a musí se navzájem paralyzovat určité množství intrik. Neobvyklý je pouze charakter kombinací, které si tentokrát vynucuje rozklad starých stran. Právě pro tento rozklad bylo možné a nevyhnutelné vytvořit koaliční vládu, která byla nyní svržena. Vládnoucí kasta, která v Anglii není nikterak totožná s panující třídou, bude nucena přebíhat od jedné koalice k druhé, dokud se plně neprokáže, že ztratila schopnost vládnout. Derbyovci se, jak známo, velmi pateticky vyslovovali proti koalicím. Jakmile však královna pověřila lorda Derbyho sestavením nového kabinetu, jeho prvním krokem bylo, že se pokusil vytvořit koalici nejen s Palmerstonem — jemuž Disraeli při projednávání Roebuckova návrhu výslovně řekl, že navrhované udělení důtky není namířeno pouze proti vévodovi z Newcastlu nebo Aberdeenovi, ale právě tak i proti němu samému — nýbrž i s Gladstonem a Sidneym Herbertem, tedy s peelovci, které toryové zvlášť nenávistně pronásledují jako hlavní nástroje rozkladu své strany. Když byl sestavením vlády pověřen Russell, pokoušel se vytvořit koalici s týmiž peelovci, jejichž přítomnost ve staré vládě si vzal za záminku k demisi a kteří jej na slavnostním zasedání parlamentu usvědčili ze lži. A konečně, podaří-li se Palmerstonovi sestavit vládu, bude to jen druhé, poněkud pozměněné vydání staré koaliční vlády. Whigovský klán Greyů možná nastoupí na místo whigovského klanu Russellů atd. Staré parlamentní strany, které mají vládní monopol, existují už jen ve formě klik, ale tytéž příčiny, které tyto kliky zbavily síly vytvářet strany, odlišit se, jim znemožňují, aby se spojily. Proto v žádném období parlamentních dějin Anglie nedochází k takovému roztříštění na množství bezvýznamných a nahodilých klik jako právě v období koaliční vlády. Co do počtu jsou významné pouze dvě z těchto klik, derbyovci a russellovci. V jejich družině je široce rozvětvená skupina mocných starých rodů s početnou klientelou. Ale právě tato početní síla je zdrojem slabosti jak derbyovců, tak russellovců. Je jich příliš málo, takže nemohou tvořit samostatnou parlamentní většinu, ale zároveň je jich příliš mnoho a mají mezi sebou příliš mnoho kariéristů, které je třeba uspokojit, takže si nemohou koupit dostatečnou podporu zvenčí poskytnutím důležitějších úřadů. Početně slabé kliky peelovců, greyovců, palmerstonovců atd. jsou proto k vytváření koaličních vlád vhodnější. Ale to, co jim umožňuje tvořit vlády — slabost každé z těchto klik — způsobuje, že jejich parlamentní většina je jen věc náhody a může být kdykoli rozbita, ať už dohodou derbyovců s russellovci, nebo dohodou manchesterské školy^{^[45]} atd. s derbyovci.

Nové pokusy o vládní kombinace jsou zajímavé i v jiném směru. Ve všech figurovali členové staré vlády. V čele poslední kombinace stojí nejvlivnější člen předcházející vlády. Ale cožpak se Dolní sněmovna neusnesla přijetím Roebuckova návrhu proti všem členům staré koalice — jak prohlásil sám Palmerston ve své odpovědi Disraelimu — nejen na udělení důtky, nýbrž i na ustavení vyšetřovacího výboru? Výbor ještě není jmenován, vyšetřování ještě nezačalo a obžalovaní se znovu chápou kormidla státu. Je-li však v moci parlamentu svrhnout vládu, pak v moci vlády je rozpustit parlament. Jak asi vyhlídka na rozpuštění působí na nynější parlament, je vidět z prohlášení, které učinil sir J. Trollope 1. března 1853 v Dolní sněmovně:

„Nyní zasedá,“ poznamenal, „již 14 výborů, které sněmovna vytvořila ze svých členů, aby vyšetřily případy podplácení, k nimž došlo při posledních parlamentních volbách. Budeme-li pokračovat stejně rychle, brzy se celý parlament rozpadne ve vyšetřovací výbory pro volební úplatky. A nejen to. Počet obviněných členů parlamentu je tak velký, že zbytek těch, kteří jsou mimo podezření, nestačí, aby je mohl soudit nebo jen vést proti nim vyšetřování.“

Bylo by kruté ztratit tak draze koupená místa hned na začátku třetího zasedání parlamentu — z patriotismu.

Napsal K. Marx 5. února 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 65 ze 8. února 1855

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

44 Adolphe Quetelet, „Sur lʼhomme et le développement de ses facultés, ou Essai de physique sodale“ [„O člověku a rozvoji jeho schopností aneb Pojednání ze sociální fyziky“], sv. I—II, Paříž 1835. Marx použil anglického překladu této knihy, který vyšel v Edinburghu roku 1842.

45 Manchesterská škola — směr v anglické politické ekonomii, který vyjadřoval zájmy průmyslové buržoazie. Stoupenci tohoto směru, freetradeři, hlásali svobodu obchodu a nezasahování státu do hospodářského života. Střediskem agitace freetraderů byl Manchester, kde v čele tohoto hnutí stáli dva textilní továrníci, Richard Cobden a John Bright, kteří roku 1838 zorganizovali Ligu proti obilním zákonům. Ve čtyřicátých a padesátých letech tvořili freetradeři zvláštní politickou skupinu, která se později stala součástí liberální strany.