Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Politické důsledky horečného podnikání
Londýn, v úterý 19. října 1852
Ve svém posledním článku jsem vylíčil, jaká je nynější průmyslová a obchodní situace Anglie; všimněme si nyní, co z toho plyne pro politickou situaci.
Kdyby propukla očekávaná průmyslová a obchodní krize, nabyl by ovšem nevyhnutelný boj proti toryům hrozivějšího a revolučnějšího rázu, avšak nynější prosperita je zatím pro toryovskou stranu velmi cenným spojencem. Tento spojenec jim sice neumožní zavést znovu obilní zákony, kterých se už i oni sami vzdali, ale účinně upevňuje jejich politickou moc a pomáhá jim uskutečňovat sociální reakci, která, kdyby jí bylo ponecháno volné pole, by jim nevyhnutelně zajistila podstatné třídní výhody, neboť se od samého začátku provádí ve jménu materiálních třídních zájmů. Nikoli obilní zákony, hlásá Disraeli, ale nové rozdělení daňového břemene v zájmu přetížených pachtýřů. Ale proč jsou pachtýři přetíženi? Protože většinou dál platí stejné pachtovné jako za ochranných cel, zatímco dřívější ceny obilí udržované ochranným clem už dávno neplatí. Aristokracii ani nenapadne, aby snížila pachtovné, které dostává, ale chce zavést nový způsob zdanění, který by pachtýře odškodnil za to, oč musí platit aristokracii víc.
Opakuji: nynější obchodní prosperita je pro toryovskou reakci výhodná. Proč?
„Patriotismus,“ hořekuje „Lloyd‘s Weekly Newspaper“[267], „se dá snadno uchlácholit, když je břicho plné. Proto má teď hrabě Derby oporu ve svobodném obchodu; sklízí plody Cobdenova a Peelova potu.“
Masy jsou plně zaměstnány a daří se jim vcelku slušně — ovšem až na paupery, kteří jsou od britské prosperity neodmyslitelní; v dané chvíli proto nejsou nijak zvlášť tvárným materiálem pro politickou agitaci. Ale co Derbymu především umožňuje jeho machinace, to je zápal, s nímž se buržoazie vrhla do mohutného procesu průmyslové výroby a s nímž buduje továrny, konstruuje stroje, staví lodi, přede a tká bavlnu a vlnu, naplňuje sklady, vyrábí, prodává, vyváží, dováží a věnuje se jiným víceméně užitečným činnostem, v nichž sleduje vždy jen jeden cíl: zisk. Teď, kdy obchody jdou tak skvěle, buržoazie, která si velmi dobře uvědomuje, že takové šťastné chvíle jsou stále vzácnější a řidší, chce a musí vydělávat peníze, mnoho peněz; nic než peníze. Dozor nad toryi svěřuje svým politikům ex professo[a]. Leč politikové ex professo (srovnej např. dopis Josepha Huma v „The Hull Advertiser“[268]) si právem stěžují, že buržoazie je právě tak málo schopna jednat bez tlaku zvenčí jako lidský organismus bez tlaku ovzduší.
Buržoazie má skutečně jakousi nepříjemnou předtuchu, že ve vyšších vládních sférách se peče něco podezřelého a že vláda bezohledně využívá její politické apatie vyvolané prosperitou. Proto čas od času dává vládě ve svém tisku výstrahu. Například:
„Těžko předvídat, jak dlouho si demokracie“ (čti: buržoazie) „uchová svou nynější moudrou shovívavost, úctu k své vlastní síle a k právům ostatních a nebude se pokoušet posílit své postavení prostředky, kterými to dělala aristokracie; ale aristokracie by neměla z celkového chování demokracie vyvozovat, že demokratům nikdy nedojde trpělivost.“ (Londýnský „Economist“.)
Avšak Derby na to odpovídá: Pokládáte mě za tak hloupého, že si od vás nechám teď, když mi svítí sluníčko, nahnat strach a budu se založenýma rukama čekat, až se zase přižene hospodářská bouře a až zase při špatných obchodech budete mít čas starat se víc o politiku?
Záměry toryů vysvítají den ze dne jasněji.
Začali tím, že dělali potíže při svolávání táborů lidu pod širým nebem; v Irsku perzekvují noviny, které otiskují články pro ně nepříjemné; právě zažalovali pro urážky a pobuřování činitele Mírové společnosti[269], kteří rozšiřovali letáky proti tělesným trestům v milici. Tímto způsobem kde jen mohou potichoučku potlačují opoziční projevy ulice i tisku.
Zároveň se však vyhýbají jakékoli velké a otevřené roztržce se svými odpůrci tím, že odkládají svolání parlamentu a připravují všechno k tomu, aby jej, až se sejde, zaměstnali pohřbem „mrtvého vévody[b] místo zájmy živého národa“, jak napsaly jedny radikální noviny[c]. Parlament se sejde první týden v listopadu. Avšak až do ledna se sotva dá mluvit o vážné práci shromáždění.
A čím se budou toryové zabývat mezitím? Registrační kampaní a formováním milic.
Registrační kampaň má za cíl dostat odpůrce toryů z nových seznamů voličů pro sněmovnu na příští rok nebo zabránit, aby se tam dostali; vytahuje se hned ta, hned zase jiná překážka, která poskytuje zákonný důvod proti zaregistrování občana mezi voliče. Každá politická strana je zastoupena svými právními zástupci a sama nese náklady spojené s touto procedurou; o oprávněnosti nároků nebo námitek rozhodují soudní revizoři, jmenovaní předsedou Královského soudu[270]. Tato kampaň probíhala dosud hlavně v Lancashiru a v Middlesexu. Aby získali peníze na kampaň v severním Lancashiru, dali toryové kolovat sběrací listiny, na něž sám lord Derby štědře upsal 500 liber šterlinků. Neobyčejně mnoho námitek proti registraci voličů bylo vzneseno v Lancashiru — 6749, z toho 4650 v jižním a 2099 v severním Lancashiru. Na jihu podali toryové proti registraci 3557 námitek a liberálové 1093; na severu toryové 1334 a liberálové 765. (To se samozřejmě týká jen venkovských, nikoli městských voličů tohoto hrabství.) V Lancashiru toryové zvítězili. V hrabství Middlesex bylo vyškrtnuto ze seznamu 353 radikálů a 140 konzervativců, takže konzervativci získali přes 200 hlasů.
V tomto boji stáli na jedné straně toryové, na druhé straně whigové a stoupenci manchesterské školy. Manchesteriáni organizovali, jak je velmi dobře známo, zemědělská sdružení freeholderů — zařízení na výrobu nových voličů. Toryové nechávají tato zařízení být, ale ničí jejich výtvory. Podle rozhodnutí soudního revizora pověřeného kontrolou seznamů pro Middlesex, pana Shadwella, bylo mnoho voličů náležejících ke zmíněným sdružením freeholderů zbaveno volebního práva s odůvodněním, že vlastnictví pozemku nezakládá volební právo, pokud tento pozemek nemá cenu 50 liber št. Protože je to otázka skutkové podstaty, a ne otázka právní, nelze se proti tomuto rozhodnutí odvolat k vrchnímu civilnímu soudu[271]. Každému je jasné, že takové rozlišování mezi faktickými a právními otázkami dává soudním revizorům, na které má vždy vliv daná vláda, velikou moc při sestavování nových volebních seznamů.
A o čem svědčí tyto horlivé snahy toryů a přímé zásahy jejich vůdce do registrační kampaně?
Svědčí o tom, že hrabě Derby celkem neočekává, že by nový parlament měl dlouhé trvání, že je připraven jej rozpustit, bude-li se mu stavět na odpor, a že se zatím s podporou soudních revizorů snaží připravit si konzervativní většinu pro nové všeobecné volby.
A tak mají toryové na jedné straně v záloze volební mašinu, kterou jim dává do rukou registrační kampaň, a na druhé straně uskutečňují zákon o milicích, což jim zajistí dost bodáků, aby mohli prosadit v parlamentě sebereakčnější zákon a klidně čelit všem hrozbám Mírové společnosti.
„Bude-li mít reakce v Anglii parlament, který jí dá zdání zákonnosti, a ozbrojenou milici, která jí dá skutečnou sílu, co si pak nebude moci dovolit?“ ptá se orgán chartistů[d].
A smrt „železného vévody“, hrdiny od Waterloo, který se díval na věci se zdravým rozumem, osvobodila aristokracii v této zvlášť kritické chvíli od nežádoucího strážného anděla, který byl natolik zkušeným vojákem, že dovedl dost často obětovat zdánlivé vítězství dobře krytému ústupu a okázalou ofenzívu dočasnému kompromisu. Wellington byl umírňujícím činitelem ve sněmovně lordů; mohl v rozhodujících chvílích vystoupit z pověření 60 i více osob; zabraňoval toryům, aby vypověděli otevřený boj buržoazii a veřejnému mínění. Ale nyní za toryovské vlády, která stále vyhledává konflikt a v jejímž čele stojí milovník sportu[e], sněmovna lordů
„místo aby byla, jako pod vedením vévodovým, zátěží, která dává státnímu korábu stabiIitu, může se stát zbytečným haraburdím, které může ohrozit jeho bezpečnost“.
Uvedený názor, že zátěž v podobě sněmovny lordů je nutná pro bezpečnost státu, není ovšem naším názorem, nýbrž názorem liberálních londýnských „Daily News“. Nový vévoda Wellington, který dosud nesl titul markýz Douro, přešel náhle z tábora peelovců k toryům. A tak všechno nasvědčuje tomu, že aristokracie se stůj co stůj pokusí získat zpět ztracené pozice a přivodit návrat zlatých časů z let 1815 až 1830. A buržoazie nemá v dané chvíli kdy agitovat, revoltovat, ba ani ne projevit v patřičné formě své rozhořčení.
Napsal K. Marx 12. října 1852
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3602 z 2. listopadu 1852,
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z angličtiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — z povolání. (Pozn. red.)
b — Wellingtona. (Pozn. red.)
c — „Peopleʼs Paper“. (Pozn. red.)
d — „Peopleʼs Paper“. (Pozn. red.)
e — Derby. (Pozn. red.)
267 „Lloydʼs Weekly London Newspaper“ [„Lloydův londýnský týdeník“] — anglické noviny liberálního směru; vycházely pod tímto názvem v letech 1843 až 1918.
268 „The Hull Advertiser“ [„Hullský oznamovatel“] — anglické noviny, orgán buržoazních radikálů; vycházel vletech 1799—1867.
270 Královský soud (Queenʼs Bench Court) doslova: královnin soudní dvůr — jeden z nejvyšších soudů v Anglii, po reformě z roku 1873 se stal součástí vrchního soudního dvora. Vynášel rozsudky ve věcech trestních i občanských a měl právo revidovat rozsudky některých nižších soudů.
271 Míní se tu soud občanských záležitostí (Court of Common Pleas) — jeden z nejvyšších anglických soudních dvorů, který soudil na základě anglického obecného práva (po reformě 1873 součást vrchního soudního dvora). Tento soud byl mimo jiné oprávněn vyřizovat i odvolání proti rozsudku soudních revizorů, kteří dozírali na zapisování voličů do voličských seznamů. Podle anglického obecného práva mohly být předmětem řízení odvolacího soudu jen otázky právní, tj. otázky týkající se porušení právních a procesních předpisů; otázky skutkové podstaty, tj. otázky týkající se faktických okolností posuzované záležitosti, posuzovaly podle obecného práva poroty.