Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Pruský kopanec Frankfurtským
Kolín 1. května. Zas nová událost v dějinách pruské kontrarevoluce! Král uštědřuje frankfurtskému shromáždění poslední kopanec a s pohrdáním mu vrhá do tváře napodobenou korunu imaginárního císařství, kterou mu shromáždění nabídlo.
Kdyby bylo frankfurtské shromáždění v pravý čas jednalo energicky, mohlo by teď dát tohoto zpupného Hohenzollerna zatknout a postavit ho pro „urážku Národního shromáždění“ před porotu (zákon ze září 1848, který je uveřejněn také v Prusku). Zatím neexistuje „říšský“ zákon, který by jednotlivé pány vládce zbavoval odpovědnosti vůči „říši“; a císařskou moc beze vší odpovědnosti přece sám Hohenzollern odmítá.
Nová pruská „říšská“ nóta z 28. dubna[317] zmírňuje tento „říšský“ kopanec několika blahovolnými poznámkami o takzvané německé říšské ústavě. Tento nevinný výtvor je v ní vylíčen jako výlupek vší špatnosti a jako krajní produkt revoluce a skrytého republikánství, který „překračuje všechny meze“.
Chrám sv. Pavla — karbonářská peleš lotrovská! Welcker a Gagern — tajní republikáni, „Moeros s dýkou pod pláštěm“[318]! Bassermann, který vidí strašidla, stal se sám „bassermannovskou postavou“![319] Frankfurtským šosákům to ovšem lichotí po všem tom posměchu, kterým je stíhal lid, po všech těch kletbách, kterými je zahrnuli zdeptaní bojovníci z frankfurtských a vídeňských barikád; a lidé všech odstínů, až po pana Vogta, jsou s to skutečně věřit takovým hloupostem.
Pruská nóta je poslední hrozbou frankfurtskému shromáždění, než bude skutečně rozehnáno. Ještě jednou nabízí vzpurný Hohenzollern ruku k „dohodě“. Opravdu — když už shromáždění zašlo tak daleko, mohlo by věru udělat ještě jeden malý krůček a stát se zcela pruským nástrojem.
Zatím však část lidu, zejména rolníci a maloměšťáci jihoněmeckých státečků, křečovitě lpí na shromáždění a takzvané říšské ústavě. Vojsko je naladěno pro říšskou ústavu. Lid vidí v každém, třeba i sebeubožejším kroku k sjednocení Německa krok k odstranění malých knížat a k osvobození od tíživého břemene daní. Také nenávist k Prusku k tomu přispívá. Ve Švábsku pro takzvanou říšskou ústavu dokonce provedli revoluci; je to ovšem jenom bouře ve sklenici vody, ale přece jen něco.
Frankfurtské shromáždění by se tedy nedalo rozehnat bez násilí, kdyby frankfurtští šosáci měli aspoň trochu odvahy. Měli by teď ještě poslední příležitost odčinit aspoň malou část svých těžkých hříchů. Frankfurt a jižní Německo, které otevřeně povstaly za říšskou ústavu, mohly by se stát, zvítězí-li Maďaři a Rakousko se rozpadne, při pobouření pruského lidu nad zrádcovstvím Hohenzollerna, Radowitze a Manteuffela na čas střediskem nového revolučního povstání, které by se opíralo o Uhry.
Ale pak by se pánové nesměli ani bát vyhlásit občanskou válku a v krajním případě, až by nastala rozhodující chvíle, dát přednost nedílné německé republice před restaurací německého Spolkového sněmu.[320]
Avšak ten, kdo pokládá Frankfurťany za schopné takového kroku, krutě se mýlí. Tito pánové si trochu zapovykují, budou se trochu vzpírat, aby učinili jakžtakž zadost slušnosti, ale nakonec se usnesou na všem, co jim vzpurný Hohenzollern nadiktuje. Lid snad postaví tu a tam nějakou barikádu a — bude zrazen jako 18. září[321].
Tím by ta proslulá říšská fraška skončila, kdyby to záviselo na pánech Frankfurťanech. Ale možná, že k tomu ještě něco řeknou maďarští husaři, polští huláni a vídeňští proletáři, a pak to může vzít zcela jiný obrat.
Napsal B. Engels 1. května 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 287 z 2. května 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).317 Pruská „říšská“ nóta z 28. dubna — dopis zaslaný 28. dubna 1849 pruským ministerským předsedou „Královskému zmocněnci při prozatímní ústřední moci pro Německo... Camphausenovi... ve Frankfurtu nad Mohanem“. Vysvětluje se v něm, proč se pruský král rozhodl „odmítnout titul císaře, který mu byl nabídnut na základě ústavy přijaté ve Frankfurtu“ (viz „Preussischer Staats-Anzeiger“ [„Pruský státní věstník“], čís. 116 z 29. dubna 1849).
318 Parafráze podle Schillerovy balady „Bürgschaft“ [„Rukojmí“].
319 Bassermann — poslanec frankfurtského Národního shromáždění, se vypravil 7. listopadu 1848 do Berlína jako jeden z komisařů ústřední moci. Po návratu podal 18. listopadu shromáždění zprávu, že rozhodná opatření učiněná pruskou vládou nebyla bezdůvodná, neboť na berlínských ulicích je v poslední době vidět osoby sveřepého vzezření, jaké se obyčejně objevují před anarchistickými nepokoji. Z toho vznikl ironický výraz „bassermannovské postavy“.
320 Německý spolek — spolek německých států, ustavený 8. června 1815 na vídeňském kongresu; spolek neměl ústřední vládu a ponechal 35 německých států s jejich absolutisticko-feudálním zřízením, čímž jen upevňoval politickou a hospodářskou roztříštěnost Německa a byl na překážku jeho pokrokovému vývoji. Spolkový sněm, ústřední orgán Německého spolku, se skládal ze zástupců německých států a zasedal ve Frankfurtu nad Mohanem. Neměl skutečnou moc, byl nástrojem reakční politiky německých vlád. Po březnové revoluci se reakční síly snažily oživit jeho činnost a využít ho k boji proti zásadě svrchovanosti lidu a proti demokratickému sjednocení Německa.
321 18. září 1848 vypuklo ve Frankfurtu nad Mohanem lidové povstání, jež se postavilo proti ratifikaci příměří s Dánskem ve frankfurtském Národním shromáždění. Ještě téhož dne bylo povstání za pomoci pruského a rakouského vojska potlačeno. Maloburžoasní vůdcové levého křídla Národního shromáždění přispěli svým zbabělým postojem k jeho porážce.