Komedie s císařskou korunou

Bedřich Engels

*Komedie s císařskou korunou

Kolín 3. dubna. Pan Brandenburg včera oznámil druhé sněmovně, co král hodlá podniknout v „německé otázce“. Pokušení bylo příliš veliké; „věrným Eckartům“^{^[293]} z „Neue Preussische Zeitung“ a všem jejich výstrahám nebylo popřáno sluchu. Pruský král přijme nabízenou korunu, a tak můžeme v nejbližší době očekávat slavnostní vjezd Jeho křesíansko-germánského královsko-císařského Veličenstva do sídla „říšské vlády“.

Ale zatímco Bedřich Vilém přijímá císařskou korunu z rukou plebejského frankfurtského parlamentu, dává zároveň mírný kopanec jak tomuto parlamentu, tak ilusi o jeho svrchovanosti.

Ministerský předseda „uznává, že usnesení frankfurtského shromáždění je velkým krokem kupředu k nastolení německé jednoty. Musí však také brát ohled na práva vlád. Je toho mínění, že usnesení nabude platnosti, teprve až s ním budou dobrovolně souhlasit panovníci, a je závazné jen pro ty německé země, jejichž panovníci tento dobrovolný souhlas dají. Pruská vláda však učiní všechno, aby tohoto dobrovolného sjednocení dosáhla.“

Velmi chytře vymyšleno! Císařskou korunu lze vždycky přijmout, zejména je-li dávno marně touženým životním cílem — srovnej známou Radowitzovu brožuru „Jak se Bedřich Vilém IV. nestal německým císařem“^{^[294]}. Ale na koruně, kterou nabízí frankfurtský parlament, lpí příliš mnoho plebejské špíny, příliš mnoho nepříjemných vzpomínek na neblahé dny panství svrchovaného lidu, než aby si ji mohl král z boží milosti, a k tomu ještě rehabilitovaný, jen tak beze všeho posadit na hlavu.

Teprve až ostatní také z boží milosti korunovaní panovníci dají svůj souhlas, teprve pak bude nová koruna milostí boží očištěna od hříšných skvrn březnových vymožeností a vysvěcena; teprve pak se jí chopí vyvolenec dvě stě devadesáti profesorů a dvorních radů a řekne jako kdysi v Berlíně: „Z boží milosti dána mi tato koruna a běda tomu, kdo se jí dotkne!“

Jakého nového stadia dosáhne německý říšský zmatek komedií s císařskou korunou a zejména souhlasem nebo nesouhlasem jednotlivých vlád, na to ať dá odpověď moudrá „Kölnische Zeitung“.

Napsal B. Engels 3. dubna 1849
Otištěno ve zvláštní příloze
k „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 263 ze 4. dubna 1849

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

293 Věrný Eckart — hrdina německých středověkých pověstí, vzor věrnosti a oddanosti. V legendě o Tannhäuserovi stojí na Stráži u Venušiny hory a varuje každého, kdo se přiblíží, před nebezpečnými Venušinými kouzly.

294 Míní se tu Radowitzova brožura „Deutschland und Friedrich Wilhelm IV.“, [„Německo a Bedřich Vilém IV.“], Hamburk 1848.