K. Marx, B. Engels: Zatýkání

Karel Marx a Bedřich Engels

Zatýkání

Kolín 4. července. Včera jsme svým čtenářům slíbili, že se vrátíme k zatčení pánů dr. Gottschalka a Anneka. Dosud nám došly bližší podrobnosti jen o zatčení Annekově.

Ráno mezi šestou a sedmou hodinou přišlo šest nebo sedm četníků do Annekova bytu, hned na chodbě surově napadli služebnou a plížili se tiše po schodech nahoru. Tři zůstali v předsíni, čtyři vnikli do ložnice, kde spali Anneke a jeho žena, která je v nejvyšším stupni těhotenství. Z těchto čtyř sloupů spravedlnosti se jeden poněkud kymácel, neboť už tak časně ráno si posílil "ducha" špiritusem^{^[a]}, vodou života, kořalkou.

Anneke se zeptal, co si přejí? - "Půjdete s námi!" zněla lakonická odpověď. Anneke je prosil, aby měli ohled alespoň k jeho nemocné ženě a odešli do předsíně. Pánové ze svaté hermandady^{^[118]} prohlásili, že z ložnice neodejdou, poháněli Anneka, aby se rychle oblékl, a nedovolili mu ani promluvit se ženou. V předsíni přešli od pohánění k násilnostem, při čemž jeden z četníků vyrazil skleněné dveře. Pak Anneka srazili se schodů. Čtyři četníci jej odvezli do nové věznice, tři zůstali u paní Annekové, aby ji střežili až do příchodu státního návladního.

Zákon předpisuje, že při zatýkání má být přítomen aspoň jeden úředník soudní policie - policejní komisař apod. Ale k čemu takové formality teď, kdy práva lidu zastupují dvě shromáždění, jedno v Berlíně a druhé ve Frankfurtu?

Za půl hodiny přišel pan státní návladní Hecker a vyšetřující soudce Geiger, aby provedli domovní prohlídku.

Paní Anneková si stěžuje, že státní návladní svěřil zatčení surovým četníkům, kteří se vůbec nekrotili, protože nebyla přítomna žádná úřední osoba. Pan Hecker prohlašuje, že nedal rozkaz k surovostem. Jako by pan Hecker mohl dávat rozkaz k surovostem!

Paní Anneková: Četníci byli posláni sami patrně proto, aby nikdo nebyl odpovědný za jejich surovosti. Kromě toho nebylo zatčení provedeno zákonnou formou, protože žádný z četníků nepředložil zatykač; jeden z nich vytáhl sice z kapsy nějaký cár papíru, ale ten si Anneke nesměl přečíst.

Pan Hecker: "Četníci provedli zatčení na příkaz soudce." Ale což se na příkazy soudců nevztahují příkazy zákona? Státní návladní a vyšetřující soudce zkonfiskovali velké množství papírů, letáků, mezi tím celý svazek soukromých dopisů paní Annekové atd. Mimochodem, pan vyšetřující soudce Geiger je designován na místo policejního ředitele.

Večer byl Anneke půl hodiny vyslýchán. Důvodem jeho zatčení je prý buřičský projev, který pronesl na poslední schůzi v Gürzenichu.^{^[119]} V článku 102 Code pénal^{^[120]} se mluví o veřejných projevech, které přímo vybízejí ke spiknutí proti císaři a jeho rodině nebo jejichž cílem je rozrušit klid ve státě občanskou válkou, protizákonným použitím ozbrojené moci, veřejným pustošením a drancováním. Code nezná pruský termín "podněcování k nespokojenosti". Protože tu neplatí pruský zákoník, bude se zatím článku 102 používat i všude tam, kde jeho použití je právnicky nepřípustné.

Ve chvíli, kdy došlo k tomuto zatčení, byly ve městě soustředěny značné vojenské síly - od čtyř hodin mělo vojsko v kasárnách pohotovost. Pekaři a řemeslníci byli sice do kasáren vpuštěni, ale ven už nesměli. K šesté hodině přibyli do Kolína husaři z Deutzu a projeli celým městem. Nová věznice byla obsazena třemi sty muži. Dnes se oznamují čtyři další zatčení: Jansena, Kalkera, Essera a ještě někoho čtvrtého. Jansenovy plakáty, v nichž vybízí dělníky, aby zachovali klid, policie včera večer, jak tvrdí očití svědkové, všude strhla. Dálo se to snad v zájmu pořádku? Nebo se hledala příležitost, aby se mohly v ctihodném městě Kolíně uskutečnit dávno připravované plány?

Pan vrchní státní návladní Zweiffel se prý už před nějakou dobou dotazoval u krajského soudu v Arnsbergu, nemá-li Anneka na základě jeho dřívějšího odsouzení^{^[121]} zatknout a převézt do Jülichu. Zdá se, že královská amnestie zabránila uskutečnění tohoto šlechetného úmyslu. Věc byla postoupena ministerstvu.

Pan vrchní státní návládní Zweiffel prý kromě toho prohlásil, že se v Kolíně nad Rýnem do osmi dnů vypořádá s 19. březnem, s kluby, se svobodou tisku a s jinými zrůdnostmi neblahého roku 1848. Pan Zweiífel nepatří ke skeptikům.

Spojuje snad pan Zweiffel v sobě výkonnou i zákonodárnou moc? Mají snad vavříny vrchního státního návladního zakrýt slabiny zástupce lidu? Jednou prozkoumáme naše oblíbené stenografické záznamy a načrtneme veřejnosti věrný obraz činnosti zástupce lidu a vrchního státního návladního Zweiffela.

To jsou tedy činy vlády činu, vlády levého středu, vlády přechodu k starošlechtické, starobyrokratické, staropruské vládě. Jakmile pan Hansemann splní své přechodné poslání, bude propuštěn.

Levice v Berlíně však musí pochopit, že jí stará moc může klidně přenechat malá parlamentní vítězství a velké konstituční plány, jen když se mezitím zmocní všech skutečně rozhodujících posic. Může klidně uznat revoluci 19. března ve sněmovně, jen když ji mimo sněmovnu odzbrojí.

Levice možná jednoho krásného dne přijde na to, že její parlamentní vítězství se kryje s její faktickou porážkou. Německý vývoj snad takovéto kontrasty potřebuje.

Vláda činu uznává revoluci v zásadě, aby mohla v praxi provést kontrarevoluci.

Napsáno 4. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 35 z 5. července 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a V originále slovní hříčka: byl pln „ducha“; v němčině „Geist“ znamená: duch, odvaha, ale také: líh, pálenka. (Pozn. čes. red.)

118 Svatá hermandada - svaz španělských měst utvořený koncem 15. století za spoluúčasti královských úřadů, které se snažily využít měšťanstva k boji proti vysoké šlechtě za zájmy absolutismu. Od poloviny 16. století plnily ozbrojené síly svaté hermandady policejní funkce. V přeneseném smyslu se pak názvem "svatá hermandada" označovala policie.

119 Jde o projev dr. Anneka na schůzi kolínského Dělnického spolku v sále Gürzenich 25. června 1848, kde se projednávalo vytvoření ústředního výboru ze zástupců tří kolínských demokratických organisací — Demokratické společnosti, Dělnického spolku a Spolku dělníků a zaměstnavatelů.

120 Code pénal - trestní zákoník, platný ve Francii od roku 1810, byl zaveden v oblastech západního a jihozápadního Německa obsazených Francouzi; Code pénal zůstal zároveň s Napoleonovým občanským zákoníkem v Porýnské provincii v platnosti, i když byla roku 1815 znovu připojena k Prusku. Pruská vláda se snažila rozšířit platnost pruského zákoníku i na tuto provincii pomocí řady zákonů, nařízení a předpisů, jimiž měly být obnoveny feudální výsady šlechty (majoráty), zavedeno pruské trestní zákonodárství, manželský zákon atd. Tato opatření, která narazila v Porýnské provincii na rozhodný odpor, byla po březnové revoluci zrušena výnosy z 15. dubna 1848.

121 Anneke byl zatčen zároveň s Gottschalkem a Willichem jako jeden z vůdců demonstrace, která se konala v Kolíně 3. března 1848. Byli obžalováni, že „podněcovali ke vzpouře a k založení zakázaného sdružení“. Po vyhlášení královské amnestie byli všichni tři 21. března 1848 osvobozeni.