Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Feargus OʼConnor a irský lid
V prvním čísle „Northern Star“ z roku 1848 je otištěno provolání k irskému lidu od Fearguse OʼConnora, známého vůdce anglických chartistů a jejich zástupce v parlamentě. Toto provolání zaslouží, aby si je každý demokrat v plném znění přečetl a vzal k srdci; pro nedostatek místa je tu však nemůžeme otisknout.
Ale zanedbali bychom svou povinnost, kdybychom je přešli mlčením. Důsledky tohoto energického provolání k irskému lidu se velmi brzy účinně, viditelně a hmatatelně projeví. Feargus OʼConnor, sám původem Ir, protestant a po víc než deset let vůdce a záštita velkého dělnického hnutí v Anglii, musí být od nynějška považován vlastně i za hlavu irských repealistů a stoupenců reformy. Právo na to mu dalo především jeho vystoupení v dolní sněmovně proti nově přijatému hanebnému „výjimečnému zákonu pro Irsko“. A také jeho pozdější agitace za irské zájmy dokazuje, že právě Feargus OʼConnor je muž, jakého Irsko potřebuje.
On to myslí s blahem milionů Irů opravdu vážně, repeal, tj. zrušení unie, čili požadavek samostatného irského parlamentu, není pro něho prázdným slovem, není mu záminkou, pod kterou by sháněl sobě a svým přátelům teplá místečka a dělal dobré soukromé obchody.
Ve svém provolání dokazuje irskému lidu, jak jej Daniel OʼConnell, tento politický žonglér, frázemi o „repealu“ třináct let podváděl a vodil za nos.
Staví se tu do patřičného světla i počínání Johna OʼConnella, který je politickým dědicem svého otce a stejně jako on obětuje miliony důvěřivých Irů svým spekulacím a svému osobnímu prospěchu; všechny jeho řeči v dublinském „Sálu usmíření“[211], všechno jeho licoměrné ujišíování a všechny krásné fráze nemohou z něho smýt hanbu, kterou se potřísnil už dříve, ale hlavně teď, při debatách o „výjimečném zákonu pro Irsko“ v dolní sněmovně.
Irský lid musí konečně prohlédnout a také prohlédne, a potom od sebe naráz odkopne celou tu bandu, která si říká repealisté a pod touto maskou se potají chechtá nad plnými měšci; a nejdál odkopne fanatického papežence a politického šejdíře Johna OʼConnella.
Kdyby provolání neobsahovalo nic víc než toto, nevěnovali bychom mu zvláštní pozornost.
Jeho význam je však mnohem širší. Feargus OʼConnor v něm totiž vystupuje nejen jako Ir, nýbrž také — a hlavně — jako anglický demokrat, jako chartista.
Jasnými slovy, srozumitelnými i nejprostšímu člověku, dokazuje irskému lidu, že je nutno napnout všechny síly a v nejužším svazku s dělnickou třídou Anglie, s chartisty, bojovat za uskutečnění šesti bodů „Lidové charty“ (každoroční volby do parlamentu, všeobecné hlasovací právo, tajné hlasování, volitelnost bez majetkového censu, platy zástupcům lidu a rozdělení volebních obvodů podle množství obyvatelstva). Teprve až bude těchto šest bodů prosazeno, může „zrušení unie“ přinést Irsku nějaký užitek.
Dále pak OʼConnor ukazuje, že právě angličtí dělníci už dříve žádali v petici s třemi a půl miliony podpisů[212] spravedlnost pro Irsko a že i dnes zase angličtí chartisté v četných peticích protestují proti „výjimečnému zákonu pro Irsko“, a konečně, že utiskovaná třída v Anglii i v Irsku buď bude společně bojovat a společně vítězit, nebo bude i dále společně po celý život úpět pod stejným jhem a ve stejné bídě, ve stejné závislosti na privilegované a vládnoucí třídě kapitalistů.
Nemůže být sebemenší pochyby o tom, že od nynějška se budou masy irského lidu stále těsněji přimykat k anglickým chartistům a postupovat s nimi podle společného plánu. Tím se o mnoho let urychlí vítězství anglických demokratů a s ním i osvobození Irska. V tom právě tkví význam OʼConnorova provolání k irskému lidu.
Napsal B. Engels začátkem ledna 1848
Otištěno v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“,
čís. 3 z 9. ledna 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
211 „Sál usmíření“ (Conciliation-Hall) — místo, kde se konala veřejná shromáždění v Dublinu.
212 Míní se celonárodní petice, kterou chartisté předložili v květnu 1842 parlamentu; vedle požadavku schválit Lidovou chartu obsahovala petice i četné jiné požadavky, mimo jiné požadavek zrušit anglo-irskou unii z roku 1801. Parlament petici zamítl.