Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Noticka proti A. Bartelsovi[193]
Pan Adolphe Bartels tvrdí, že zanechal veřejného života. A opravdu, nadobro se stáhl do ústraní. Omezuje se na to, že kdykoli dojde k nějaké politické události, vyrukuje s protestem a hlučně prohlašuje, že on, pan Bartcls, je sám pro sebe, že hnutí vzniklo bez něho a proti jeho vůli, proti vůli pana Adolpha Bartelse, a že má právo odepřít mu své nejvyšší schválení. Jistě mi dáte za pravdu, že to je způsob jako každý jiný, jak se účastnit veřejného života, a že se za všemi těmi prohlášeními, deklaracemi a protesty pod pokorným zdáním soukromého člověka skrývá člověk veřejný. Takhle se projevuje nepochopený a zneuznaný génius.
Pan A. Bartels velmi dobře ví, že když demokraté různých národností vytvořili spolek s názvem Demokratické sdružení, neměli jiný cíl než vyměňovat si myšlenky a dohodnout se o zásadách, které by pomohly uskutečnit jednotu a sbratření národů. Je samozřejmé, že ve společnosti, která si vytkla takovýto cíl, je povinností všech cizinců otevřeně vyložit své názory, a je skutečně směšné vytýkat jim mentorování pokaždé, když se ujmou slova, aby splnili tuto povinnost vůči sdružení, jehož jsou členy. Obviňuje-li pan A. Bartels cizince, že chtějí poučovat druhé, pak je to proto, že nejsou ochotni dát se poučovat od něho.
Pan A. Bartels si bezpochyby vzpomene, že v přípravném výboru, jehož byl členem, dokonce navrhoval, aby se německý dělnický spolek[194] stal jádrem nově zakládané společnosti. Byl jsem nucen tento návrh jménem německých dělníků odmítnout. Nechtěl nám snad pan A. Bartels náhodou nastražit léčku, aby se měl čeho chytit, až nás bude chtít později denuncovat?
Nemůžeme panu Bartelsovi bránit, aby rozhlašoval, že naše názory jsou „hnusné a barbarské“. Nekritisuje, nedokazuje, on zatracuje a svou pravověrnost prokazuje tím, že předem zatracuje, co nechápe.
My jsme snášenlivější než pan A. Bartels. Promíjíme mu jeho „mouchy“, které jsou ostatně docela nevinné.
Protože pan Bartels je spíše theokrat než demokrat, je docela přirozené, že si našel spojence v „Journal de Bruxelles“[195]. Tento list nás obviňuje, žc prý chceme „zdokonalovat lidský rod“. Žádné strachy! My Němci naštěstí velmi dobře víme, že od roku 1640 má na zdokonalování lidského rodu monopol jedině Kongregace „de propaganda fide“[196] .Jsmc piíliš skromní a příliš malí, než abychom chtěli konkurovat se ctihodnými otci v tomto lidumilném řemesle. Ať se pánové obtěžují a srovnají zprávu v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“ se zprávou v „Northern Star“ a přesvědčí se, že „Northern Star“ mi jen omylem vkládá do úst slova: „Chartisté... budou vás pozdravovat jako spasitele lidského rodu.“[197]
„Journal de Bruxelles“ je prodchnut ještě větším milosrdenstvím, když nám připomíná příklad Anacharsise Clootse, který skončil na popravišti, protože chtěl být ještě vlastenečtější než vlastenci z roku 1793 a 1794. V tomto směru nelze ctihodným otcům nic vyčítat. Nebyli nikdy vlastenečtější než vlastenci. Naopak kdekdo si na ně vždy stěžoval, že chtějí být reakčnější než reakcionáři, a co je ještě horší, že chtějí být víc vládou než národní vláda. Pomyslíme-li na smutné zkušenosti, které nedávno udělali ve Švýcarsku, jsme ochotni uznat, že jejich výstrahy nám, abychom se vyvarovali opačné krajnosti a obdobných nebezpečí, jsou diktovány velkomyslností hodnou prvních křesťanů. Děkujeme jim za to.
Napsal K. Marx kolem 17. prosince 1847
Otištěno francouzsky
v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“,
čís. 101 z 19. prosince 1847
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z francouzštiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)193 Tuto noticku napsal Marx jako odpověď na pomlouvačnou kampaň proti revolučním emigrantům usazeným v Belgii, kterou zahájil belgický maloburžoasní publicista Adolphe Bartels a které využily reakční klerikální kruhy.
Nadpis článku pochází od Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS.
194 Německý dělnický spolek v Bruselu založili koncem srpna 1847 Marx a Engels s cílem politicky vychovávat německé dělníky žijící v Belgii a propagovat mezi nimi myšlenky vědeckého komunismu. Pod vedením Marxe, Engelse a jejich spolubojovníků stal se tento spolek legálním centrem sjednocujícím revoluční proletářské síly v Belgii. Nejlepší členové spolku vstoupili do bruselské obce Svazu komunistů. Spolek měl významnou úlohu při zakládání bruselského Demokratického sdružení. Německý dělnický spolek v Bruselu se rozpadl krátce po únorové buržoasní revoluci roku 1848 ve Francii, kdy belgická policie pozatýkala a vypověděla mnoho jeho členů.
195 „Journal de Bruxelles“ [„Bruselské noviny“] — belgické konservativně klerikální noviny, orgán katolických kruhů; vycházely od roku 1820.
196 Congregatio de propaganda fide [Kongregace pro šíření víry] — katolická organisace založená v 17. století papežem pro šíření katolicismu ve všech zemích a pro boj proti kacířům. Byla jedním z nástrojů reakční politiky papeže a katolických kruhů.
197 Marx má na mysli zprávu o londýnském shromáždění 29. listopadu 1847 na oslavu výročí polského povstání v roce 1830; tato zpráva byla uveřejněna 4. prosince 1847 v „Northern Star“ a Marxova řeč na uvedeném shromáždění v ní byla reprodukována zkráceně a nepřesně. Úplnější a přesnější text řeči byl otištěn v „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“ 9. prosince 1847 (viz O Polsku zde).