Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Ochranáři, freetradeři a dělnická třída[122]
Stoupencům ochranných cel nikdy neležel na srdci drobný průmysl, ruční práce ve vlastním smyslu. Cožpak snad v Německu dr. List a jeho škola žádali ochranná cla pro drobné plátenictví, ruční tkalcovství, řemesla? Ne. Jestliže žádali ochranná cla, pak jen proto, aby vytlačili ruční práci stroji, patriarchální výrobu moderním průmyslem. Zkrátka, chtějí rozšířit moc buržoasie, zejména velkých průmyslových kapitalistů. Šli tak daleko, že docela nezastřeně prohlašovali úpadek a zánik drobného průmyslu, maloburžoasie, drobného zemědělství, drobných rolníků, za smutný, ale nevyhnutelný a pro průmyslový rozvoj Německa nezbytný jev.
Vedle školy dr. Lista existuje v Německu — v této zemi škol — ještě jedna škola, která žádá nejen systém ochranných cel, nýbrž skutečný prohibitivní systém. Vůdce této školy, pan von Gülich, napsal velmi učené dějiny průmyslu a obchodu[123], které byly přeloženy i do francouzštiny. Pan von Gülich je upřímný lidumil; myslí to s ochranou ruční, národní práce vážně. No dobrá! A co dělá? Začal vyvracením dr. Lista, dokázal, že prospěch dělnické třídy je v listovském systému jen klamné zdání, prázdná a zvučná fráze, a dal pak sám tyto návrhy:
1. zakázat dovoz cizích průmyslových výrobků;
2. uvalit velmi vysoká dovozní cla na suroviny dovážené z ciziny, jako je bavlna, hedvábí atd., a chránit tak domácí vlnu a plátno;
3. velké clo uvalit také na koloniální zboží, aby domácí výrobky vytlačily cukr, kávu, indigo, košenilu, drahá dřeva atd. atd.;
4. silně zdanit domácí stroje, na ochranu ruční práce proti strojům.
Vidíme, že pan von Gülich je muž, který přijímá systém všemi jeho důsledky. A kam to vede? K tomu, že se zabraňuje nejen dovozu zahraničních průmyslových výrobků, nýbrž přímo rozvoji národního průmyslu.
Pan List a pan von Gülich jsou dva póly, mezi nimiž se tento systém pohybuje. Chce-li chránit rozvoj průmyslu, obětuje přímo ruční práci, práci vůbec; chce-li chránit práci, stává se obětí průmyslový rozvoj.
Vraťme se k vlastním stoupencům ochranných cel, kteří nesdílejí iluse pana von Gülicha.
Kdyby mluvili k dělnické třídě odborně a upřímně, musili by svou filantropii shrnout do těchto slov: Je lepší být vykořisťován vlastními krajany než cizinci.
Myslím, že dělnická třída se natrvalo nespokojí s takovýmto řešením, které — to je nutno uznat — je sice velmi vlastenecké, ale přece jen trochu asketické a spiritualistické pro lidi, jejichž jediným zaměstnáním je výroba statků, materiálních hodnot.
Ale ochranáři řeknou: „Konec konců tím aspoň udržíme dnešní stav společnosti. Zajistíme jakžtakž dělníkům práci a zabráníme, aby je cizí konkurence vyhodila na dlažbu.“ Nemíníme toto tvrzení vyvracet. Dejme tomu, že tomu tak opravdu je. Udržení, konservování dnešního stavu, to je tedy to nejvyšší, k čemu ochranáři v nejlepším případě dospějí. Dobrá, ale dělnické třídě nejde o to zachovat dnešní stav, nýbrž přeměnit jej v jeho opak.
Ochranáři mají ještě jedna zadní vrátka: říkají, že si jejich systém vůbec neosobuje nárok na to, být prostředkem k sociálním reformám, ale přesto prý bude nutné provést nejprve sociální reformy uvnitř země, než se bude moci přistoupit k ekonomickým reformám ve vztazích k jiným zemím. Systém ochranných cel byl tedy zpočátku reakční, pak konservativní, a teď je nakonec konservativně pokrokový. Na první pohled je na této teorii něco svůdného, praktického, racionálního, ale stačí jen ukázat na rozpor, který v sobě skrývá. Překvapující rozpor! Systém ochranných cel dává kapitálu jedné země do rukou zbraně, aby mohl čelit kapitálům jiných zemí; posiluje moc tohoto kapitálu proti cizímu kapitálu a přitom si namlouvá, že týmiž prostředky týž kapitál oslabuje a činí ústupným vůči dělnické třídě. Znamenalo by to konec konců dovolávat se lidumilnosti kapitá1u, jako by kapitál jako takový mohl vůbec být lidumilný. Obecně vzato, sociální reformy nikdy nemohou být provedeny slabostí silných; musí být a budou uvedeny v život silou slabých.
Nemusíme se ostatně u tohoto bodu zdržovat. Jakmile ochranáři připouštějí, že sociální reformy nepatří do sféry jejich systému, nevyplývají z něho a tvoří zvláštní problém, už se tím od sociální otázky distancovali. Nechám tedy ochranáře stranou a budu mluvit o svobodném obchodu v jeho vztahu k postavení dělnické třídy.
Napsal K. Marx
v druhé polovině září 1847
Vyšlo jako brožura pod názvem
„Zwei Reden über die Freihandels-
und Schutzzolfrage von Karl Marx“,
Hamm 1848Podle textu vydání
z roku 1848
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
122 Práce „Ochrandři, freetradeři a dělnickd trída“ je část textu z projevu, který si Marx připravil pro vystoupení na kongresu ekonomů v Bruselu. Nebylo mu však uděleno slovo, a tak po ukončení sjezdu zpracoval projev pro tisk a otiskl jej 29. září 1847 v belgickém listu „Atelier Démocratique“ [„Demokratická dílna“]. Zachoval se jen německý překlad úvodní části, který roku 1848 uveřejnil Marxův a Engelsův přítel Joseph Weydemeyer v Hammu zároveň s překladem druhé Marxovy řeči o svobodě obchodu z 9. ledna 1848 (viz Řeč o svobodě obchodu zde). Konec projevu Weydemeyer vypustil, odvolávaje se na to, že se jeho obsah opakuje v řeči 9. ledna. Obsah Marxova projevu reprodukuje rovněž Engelsův článek „Bruselský kongres o svobodě obchodu“ (viz zde).
123 Jde o knihu Gustava Gülicha „Geschichtliche Darstellung des Handels, der Gewerbe und des Ackerbaug der bedeutendsten handeltreibenden Staaten unserer Zeit“ [„Historické vylíčení obchodu, průmyslu a zemědělství nejdůležitějších obchodních států naší doby“], sv. I—V, Jena 1830—1845.