Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin
Úkoly proletariátu v naší revoluci



Nový typ státu vyrůstající v naší revoluci

11. Sověty dělnických, vojenských, rolnických aj. zástupců nejsou pochopeny nejen v tom směru, že většině lidí není jasný jejich třídní význam, jejich úloha v ruské revoluci. Nejsou pochopeny ani v tom směru, že jsou novou formou, přesněji novým typem státu.

Nejdokonalejším, nejpokročilejším typem buržoazního státu je parlamentní demokratická republika: moc má parlament; státní mechanismus, aparát a správní orgány jsou obvyklé: pravidelná armáda, policie a úřednictvo, které je fakticky neodvolatelné, privilegované a stojí nad lidem.

Od konce 19. století však revoluční období přinášejí vyšší typ demokratického státu, státu, který podle Engelsova výroku v jistém směru přestává už být státem, „není státem ve vlastním smyslu“[89]. Je to stát typu Pařížské komuny, který nahrazuje armádu a policii, jež jsou oddělené od lidu, přímým a bezprostředním ozbrojením lidu samého. V tom je podstata Komuny, kterou buržoazní publicisté pomluvili a očernili a jíž mimo jiné mylně přisuzovali záměr okamžitě „zavést“ socialismus.

Revoluce v Rusku v roce 1905 a v roce 1917 začala vytvářet stát právě tohoto typu. Je to republika sovětů dělnických, vojenských, rolnických aj. zástupců, sjednocených celoruským Ústavodárným shromážděním lidových poslanců nebo sovětem sovětů apod. — a tato republika se u nás dnes, v současné době už stává skutečností z iniciativy mnohamiliónových mas lidu, který spontánně vytváří demokracii po svém a nečeká na to, až páni kadetští profesoři napíšou své návrhy zákonů pro parlamentní buržoazní republiku, ani na to, až pedanti a rutinéři maloburžoazní „sociální demokracie“, jako jsou pánové Plechanov nebo Kautsky, přestanou překrucovat marxistické učení o státu.

Marxismus se liší od anarchismu tím, že uznává nutnost státu a státní moci v revolučním období a zejména v období přechodu od kapitalismu k socialismu.

Marxismus se liší od maloburžoazního, oportunistického „sociáldemokratismu“ pánů Plechanova, Kautského a spol. tím, že pro uvedená období považuje za nezbytný nikoli takový stát, jako je obyčejná parlamentní buržoazní republika, ale takový stát, jako byla Pařížská komuna.

Hlavní rozdíly mezi tímto a starým typem státu jsou:

Návrat od parlamentní buržoazní republiky k monarchii je zcela snadný (jak také prokázaly dějiny), protože celý utlačovatelský mechanismus — armáda, policie a úřednictvo — zůstává nedotčen. Komuna a sověty dělnických, vojenských, rolnických atd. zástupců tento mechanismus rozbíjejí a likvidují.

Parlamentní buržoazní republika omezuje, potlačuje samostatný politický život mas, jejich přímou účast na demokratickém budování celého státního života zdola nahoru. Sověty dělnických a vojenských zástupců dělají opak.

Sověty obnovují onen typ státu, který vytvářela Pařížská komuna a který Marx nazval „konečně objevenou politickou formou, za které může být uskutečněno ekonomické osvobození pracujících“[90].

Obyčejně se namítá: ruský lid ještě nevyspěl k „zavedení“ komuny. To je argument feudálů, kteří tvrdili, že rolníci nevyspěli ke svobodě. Komuna, tj. sověty dělnických a rolnických zástupců, „nezavádí“, nechce „zavádět“ a nesmí zavádět žádné přeměny, které jak v hospodář- ské realitě, tak ve vědomí převážné většiny lidu absolutně nedozrály. Čím větší je hospodářský krach a krize vyvolaná válkou, tím naléhavější je nutnost co nejdokonalejší politické formy, která by usnadňovala vyléčení strašných ran, jež lidstvu způsobila válka. Čím méně má ruský lid organizačních zkušeností, tím rázněji se musí přikročit k organizační výstavbě prováděné lidem samým, a ne pouze buržoazními politikáři a úředníky s „výnosnými místečky“.

Čím rychleji se zbavíme starých předsudků pseudomarxismu zkomoleného pány Plechanovem, Kautským a spol., čím usilovněji začneme lidu pomáhat zřizovat ihned a všude sověty dělnických a rolnických zástupců a přebírat jejich prostřednictvím řízení veškerého života, čím déle budou páni Lvovové a spol. odkládat svolání Ústavodárného shromáždění, tím snáze se bude lid moci rozhodnout (prostřednictvím Ústavodárného shromáždění nebo bez něho, jestliže ho Lvov brzy nesvolá) pro republiku sovětů dělnických a rolnických zástupců. Zpočátku se při nové organizační výstavbě prováděné lidem samým nevyhneme chybám, ale je lepší dělat chyby a jít kupředu než čekat, až profesoři práv svolaní panem Lvovem napíšou zákony o svolání Ústavodárného shromáždění, o zachování parlamentní buržoazní republiky navěky a o potlačení sovětů dělnických a rolnických zástupců.

Jestliže se zorganizujeme a budeme provádět propagandu promyšleně, budou proti obnovení policie, proti nesesaditelnému a privilegovanému úřednictvu a proti armádě odtržené od lidu nejen proletáři, ale i devět desetin rolníků. A právě v tom spočívá nový typ státu.

12. Nahrazení policie lidovou milicí je přeměna, která vyplynula z celého průběhu revoluce a která se dnes v Rusku uskutečňuje ve většině míst. Musíme vysvětlovat masám, že ve většině buržoazních revolucí běžného typu měla taková přeměna velmi krátké trvání a že buržoazie, i ta nejdemokratičtější a nejrepublikánštější, obnovovala policii starého, carského typu, odtrženou od lidu, vedenou buržoazií a schopnou všemožně utiskovat lid.

Existuje jen jeden prostředek, jak nepřipustit obnovení policie, a tím je vytvoření všelidové milice a její splynutí s armádou (nahrazení pravidelné armády všeobecným ozbrojením lidu). Do této milice musí být zapojeni naprosto všichni občané a občanky od 15 do 65 let, je-li ovšem možné touto přibližnou věkovou hranicí vymezit účast mladistvých a starých lidí. Kapitalisté musí platit námezdním dělníkům, služebnictvu a ostatním za dny věnované veřejné službě v milici. Nezapojí-li se ženy samostatně nejen do veškerého politického života, ale i do stálé, všeobecné veřejné činnosti, nemůže být vůbec řeč nejen o socialismu, ale ani o úplné a stabilní demokracii. Vždyť takové funkce „policie“, jako je péče o nemocné, o bezprizorné děti, o zdravou výživu apod., nemohou být uspokojivě plněny bez skutečné, a ne pouze papírové rovnoprávnosti žen.

Nepřipustit obnovení policie, zapojit organizační síly všeho lidu do vytvoření všeobecné milice — to jsou úkoly, které musí proletariát propagovat mezi masami v zájmu ochrany, upevňování a rozvíjení revoluce.



__________________________________

Poznámky:

89 Viz B. Engels, Dopis Bebelovi z l8.—28. března 1875 (K. Marx - B. Engels, Spisy 19, Praha 1966, s. 34—35).

90 Srov. K. Marx, Občanská válka ve Francii. Adresa generální rady Mezinárodního dělnického sdružení (K. Marx - B. Engels, Spisy 17, Praha 1965, s. 377).