Revoluce, ofenzíva a naše strana

Vladimír Iljič Lenin

Revoluce, ofenzíva a naše strana

„V ruské revoluci nastat obrat,“ řekl Cereteli, když oznamoval sjezdu sovětů, že byla zahájena ofenzíva^{^[128]}. Ano, nastal obrat nejen v ruské revoluci, ale i v celém vývoji světové války. Ruská vláda se po třech měsících váhání konečně odhodlala provést to, co od ní žádaly vlády „spojenců“.

Ofenzíva byla vyhlášena ve jménu míru. Jenže „ve jménu míru“ posílají své armády do boje imperialisté ve všech zemích: při každé ofenzívě v každé válčící zemi se generálové snaží pozvednout bojového ducha vojáků novými nadějemi, že tato ofenzíva povede k brzkému míru.

Tuto obvyklou metodu všech imperialistů vylepšili ruští „socialističtí“ ministři těmi nejnabubřelejšími frázemi, v nichž slova o socialismu, demokracii a revoluci poletují jako rekvizity v rukou zručného žongléra. Žádnými bombastickými frázemi nelze zastřít fakt, že revoluční armáda Ruska byta poslána do boje pro cíle anglických, francouzských, italských, japonských a amerických imperialistů. Žádná sofizmata ministra Černova, někdejšího zimmerwaldovce a nynějšího partnera Lloyda George, nemohou zastřít fakt, že i když ruská armáda a ruský proletariát doopravdy nemají dobyvačné cíle, absotutně nic to nemění na imperialistickém, dobyvačném charakteru boje dvou světových trastů. Dokud nebudou revidovány tajné smlouvy, které svazují Rusko s imperialisty jiných zemí, dokud Ribot, Lloyd George a Sonnino jako spojenci Ruska budou mluvit o dobyvačných cílech své zahraniční politiky, do té doby ofenzíva ruskych vojsk slouží a bude slouzit imprialistům.

Ale my jsme přece nejednou prohlásili, že jakékoli výboje odmítáme, namítají Cereteliové a Černovové. Tím hůř, řekneme my: to znamená, že vaše slova se rozcházejí s vašimi činy, protože ve skutečnosti sloužíte jak ruskému, tak cizímu imperialismu. A jakmile začínáte aktivně pomáhat „dohodovému“ imperialismu, prokazujete skvělé služby ruské kontrarevoluci. Radost všech ultrareakcionářů a všech kontrarevolucionářů nad tímto radikálním obratem vaší politiky to dokazuje nejlépe. Ano, v ruské revoluci nastává obrat. Ruská vláda provedla prostřednictvím svých „socialistických“ ministrů to, co nedokázali provést imperialističtí ministři Gučkov a Miljukov: dala ruskou armádu k dispozici generálním štábům a diplomatům, kteří jednají ve jménu dodnes nezrušených tajných smluv a na jejich základě, ve jménu cílů, jež otevřeně vyhlásil Ribot a Lloyd George. Jenže vláda mohla splnit svůj úkol pouze proto, že jí uvěřila a jde za ní armáda; ta jde na smrt a věří, že se obětuje pro svobodu, pro revoluci a pro hodně brzký mír.

Avšak armáda se k tomu odhodlala proto, že ji tvoří lid, který v této etapě revoluce jde za stranami eserů a menševiků. Tento obecný a základní fakt — důvěra většiny lidu v maloburžoazní, na kapitalistech závislou politiku menševiků a eserů — určuje postoj a postup naší strany.

S nepolevující energií budeme i nadále odhalovat politiku vlády a stejně jako dříve budeme dělníky a vojáky se vší rozhodností varovat, aby nevkládali neuskutečnitelné naděje v jednotlivé dezorganizované akce.

Prožíváme období všelidové revoluce. Cereteliové a Černovové, kteří se dostali do závislosti na imperialismu, procházejí obdobím maloburžoazních iluzí, maloburžoazních frází, které tento cynický imperialismus zastírají.

Tuto etapu musíme překonat. Pomozme ji překonat rychle a bezbolestně. Teprve potom se lid zbaví posledních maloburžoazních iluzí, teprve potom se moci chopí revoluční třída.

Pravda, č. 87
4. července (21.) června 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

128 Jde o ofenzívu ruských vojsk na frontě v červnu 1917, o níž na naléhání britských a francouzských imperialistů rozhodla prozatímní vláda. Ofenzíva byla zpočátku úspěšná, ruská armáda postoupila vpřed a zajala několik tisíc vojáků. Únava vojáků, nepochopení cíle ofenzívy a špatná technická připravenost způsobily, že německá vojska frontu prolomila a ruská vojska musela ustoupit. Za deset dnů bojů přitom ztratila kolem 60 000 vojáků.

Neúspěch ofenzívy znamenal i neúspěch veškeré politiky prozatímní vlády a esersko-menševického obranářského bloku, který ji podporoval. Na druhé straně ovšem značně stoupl vliv bolševiků na dělníky a vojáky, kteří se znovu a znovu přesvědčovali o správnosti jejich programu. Líčení obrovských ztrát při ofenzívě vyvolalo mohutnou vlnu pobouření pracujících a urychlilo začátek nové politické krize v zemi.