Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Zahraniční politika ruské revoluce
Není nic mylnějšího a škodlivějšího než zahraniční politiku odtrhovat od vnitřní politiky. Právě za války se ještě víc potvrzuje absurdnost takového počínání. Jenže buržoazie dělá všechno možné i nemožné, aby lidem tuto myšlenku vnutila a utvrzovala je v ní. V zahraniční politice se široké vrstvy obyvatelstva vyznají daleko méně než ve vnitřní politice. „Tajemství“ diplomatických styků se posvátně zachovává i v nejsvobodnějších kapitalistických zemích, v nejdemokratičtějších republikách.
Způsob, jak obelhat lidové masy v „záležitostech“ zahraničně politických je dokonale propracován a naše revoluce na toto obelhávání doplácí trojnásob. Buržoazní listy šíří tento jed v miliónech výtisků na všechny strany.
Kapitalistická skutečnost klade základní otázku dnešní zahraniční politiky takto: buď s jednou, nebo s druhou ze dvou nesmírně bohatých a nesmírně silných skupin imperialistických dravců. Tak klade tuto otázku třída kapitalistů. Tak si tuto otázku samozřejmě kladou i široké maloburžoazní vrstvy, které se nezbavily starých, kapitalistických názorů a předsudků.
Ten, kdo nedovede myslet jinak než v rámci kapitalistických vztahů, nechápe, že uvědomělá dělnická třída se nemůže postavit za žádnou skupinu imperialistických dravců. A dělník naopak zase nechápe, jak mohou být socialisté, kteří zůstali věrni bratrskému svazku dělníků všech zemí proti kapitalistům všech zemí, obviňováni z tendence uzavřít separátní mír s Němci nebo z toho, že de facto takovému míru napomáhají. V žádném případě nemohou tito socialisté (a tedy ani bolševici) na žádný separátní mír mezi kapitalisty přistoupit. Ani separátní mír s německými kapitalisty, ani spojenectví s anglickými a francouzskými kapitalisty — to je prvořadá zásada zahraniční politiky uvědomělého proletariátu.
Tim, že se naši menševici a eseři stavějí proti tomuto programu a bojí se roztržky s „Anglii a Francií“, fakticky uskutečňují kapitalistický program zahraniční politiky, jen tento program trochu přikrášlují nezávaznými řečnickými obraty, jako je „revize smluv“, prohlášení pro „mír bez anexí“ apod. Všechna tato zbožná přání jsou odsouzena k tomu, aby vyzněla naprázdno, protože kapitalistická skutečnost klade otázku kategoricky: buď se podřídit imperialistům jedné ze skupin, nebo vést revoluční boj proti imperialismu jako takovému.
Máme pro tento boj spojence? Máme. Utlačované třídy Evropy, především proletariát; národy utlačované imperialismem, především ty asijské národy, které jsou našimi sousedy.
Menševici a eseři sice nazývají sami sebe „revolučními demokraty“, prakticky však provádějí kontrarevoluční a protidemokratickou zahraniční politiku. Kdyby byli revolucionáři, poradili by ruským dělníkům a rolníkům, aby se postavili do čela všech imperialismem utlačovaných národů a všech utlačovaných tříd.
„Pak se proti Rusku spojí kapitalisté všech ostatních zemi,“ namítají vylekaní maloměšťáci. To není vyloučeno. „Revoluční“ demokrat nesmí předem odmítat žádnou revoluční válku. Jenže prakticky není pravděpodobnost takové války příliš velká. Angličtí imperialisté se nedokážou „smířit“ s německými a jít proti revolučnímu Rusku. Revoluce v Rusku, která už v roce 1905 vyvolala revoluci v Turecku, Persii a Číně, by dostala do velmi obtížné situace jak německé, tak anglické imperialisty, kdyby se začala snažit o skutečně revoluční spojenectví s dělníky a rolníky koloniálních a polokoloniálních zemí proti despotům, proti chánům s cílem vyhnat Němce z Turecka, Angličany z Turecka, Persie, Indie, Egypta atd.
Francouzští a ruští sociálšovinisté se rádi odvolávají na rok 1793, aby tím efektně zamaskovali svou zradu revoluce. Právě na to, že by skutečně „revoluční“ demokracie Ruska mohla a měla vůči utlačovaným a zaostalým národům vystupovat v duchu roku 1793, u nás nechtějí ani pomyslet.
Ve „spojenectví“ s imperialisty, to znamená v hanebné závislosti na nich — taková je zahraniční politika kapitalistů a maloburžoazie. Ve spojenectví s revolucionáři vyspělých zemí a se všemi utlačovanými národy proti všem imperialistům — taková je zahraniční politika proletariátu.
Pravda, č. 81
27. (14.) června 1917Podle textu Pravdy