Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Komu se smějete? Sami sobě se smějete!
„Král Konstantin (řecký) pod nátlakem dohodové diplomacie abdikoval,“ píše o jeho abdikaci list bývalého ministra zahraničí v prozatímní „revoluční“ vládě pana Miljukova.
Zkázu Řecka dovršili páni diplomaté Dohody, kteří nejdřív vyvolali hnutí venizelovců (Venizelos — bývalý Konstantinův ministr, který přešel do služeb anglického kapitálu), pak odtrhli část armády, násilím obsadili část řeckého území a nakonec si „nátlakem“ vynutili abdikaci „zákonného“ monarchy, tj. vynutili si revoluci shora. Jaký „nátlak“ to byl a je, to každý ví: byl to nátlak hladem, Řecko blokovaly válečné lodě anglických, francouzských a ruských imperialistů, Řecko nechali bez chleba. „Nátlak“ na Řecko byl stejného druhu, jaký použili nedávno v Rusku — máme-li věřit novinám — nevzdělaní rolníci v jedné zapadlé vsi, když odsoudili k smrti hladem občana, kterého obvinili z urážky křesťanského náboženství.
Nevzdělaní rolníci v polobarbarském koutě Ruska umořili hlady „zločince“. „Civilizovaní“ angličtí, francouzští, ruští a další imperialisté mořili hlady celou zemi, všechen lid, aby ji „nátlakem“ donutili změnit politiku.
Taková je skutečnost imperialistické války. Taková je reálná situace v mezinárodních vztazích v době, kterou prožíváme. A páni eseři se tornu smějí... Je to opravdu ohromně k smíchu...
Dělo naroda, vládní list Kerenských, Černovů a spol., otiskuje posměšný úvodník pod názvem „Sebeurčení“ Řecka. Posměšný článek eserů o „sebeurčení“ Řecka by byl výborný, kdyby byl upřímný.
Upřímnost v politice neznamená, že by pánové Kerenští, Černovové a spol. měli dokazovat svou osobní upřímnost — tu rádi připouštíme, ale o tu vůbec nejde. Upřímnost v politice, to znamená v té oblasti lidských vztahů, která se netýká jednotlivců, ale miliónů — upřímnost v politice je naprosto prokazatelný soulad mezi slovy a skutky.
Úvodník listu Dělo naroda je neupřímný proto, že právě strana socialistů-revolucionářů, právě Kerenští a Černovové jako její vedoucí představitelé podporují vládu ujařmení... pardon, vládu „sebeurčení“ Řecka společně s občany Ceretelim a Skobelevem.
„Každému je jasné,“ píše list Dělo naroda, „že mezi loupežným přepadením Belgie imperialistickým Německem, mezi přepadením Srbska Rakouskem a nynějším ‚pronikáním‘ dohodových vlád ‚do nitra Řecka‘ není v podstatě žádný rozdíl.“
Ano, to je jasné, a není to žádná „etika“, jak si myslí eseři, ale nejryzejší politika. Loupežné přepadení — právě na něm se podílíte, páni eseři a páni menševici, svou účastí ve vládě. Loupežné přepadení je fakt, a „nátlak diplomacie Dohody“ — veškeré dohodové, tedy i ruské — pokračoval zřejmě i po vstupu Černova, Cereteliho a spol. do vlády.
A co platformy „míru bez anexí“? A „požadavky“ „revoluční demokracie“ kladené na novou vládu? A deklarace? Copak ještě není jasné, že všechny tyto programy, deklarace, sliby, prohlášení, přísežné sliby a slibné přísahy a jiné a jiné nejsou nic než výsměch adresovaný lidu?
Sami sobě se smějete, páni eseři a menševici! Své vlastní politice důvěry ke kapitalistům a k vládě kapitalistů! Své vlastní úloze výřečných, upovídaných přisluhovačů kapitalismu a imperialismu, ověnčených ministerskými tituly!
Pravda, č. 72
16. (3.) června 1917Podle textu Pravdy