Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Zapomněli na to hlavní
(Municipální platforma strany proletariátu)
Protože se blíží volby do obvodních dum, vydaly obě maloburžoazně demokratické strany, narodnici a menševici, mnohomluvná programová prohlášení. Tato programová prohlášení jsou úplně stejná jako ta prohlášení evropských buržoazních stran, která se snaží zlákat důvěřivé a nevyspělé voliče z řad drobných podnikatelů apod., např. programové prohlášení francouzské „radikální a radikálně socialistické strany“[21]. Tytéž mnohomluvné fráze a přehnané sliby, tytéž mlhavé formulace, a přitom se zamlčuje to hlavní, anebo se zapomíná na to hlavní, totiž na reálné podmínky, za nichž se tyto sliby dají splnit.
Tyto reálné podmínky dnes tvoří:
1. imperialistická válka, 2. vláda kapitalistů, 3. neuskutečnitelnost závažných opatření ke zlepšení situace dělníků a všech pracujících, pokud revoluce nesáhne na „nedotknutelné soukromé vlastnictví kapitalistů“, 4. nerealizovatelnost systému reforem, které tyto strany slibují, se starými institucemi a správním aparátem, za existence policie, která nutně musí podporovat kapitalisty a klást tisíce překážek uskutečňování těchto reforem.Uveďme příklad: „Po dobu války stanovit výši nájemného za obytné prostory...“, „rekvírovat pro potřebu všech takové zásoby“ (tj. zásoby potravin jak v obchodech, tak u soukromníků)..., „zřizovat veřejné obchody, pekárny, jídelny a kuchyně“, píší menševici, „věnovat patřičnou pozornost zdravotním opatřením a hygieně“, přizvukují jim narodnici (socialisté-revolucionáři).
Což o to, přání jsou to krásná, jenže háček je v tom, že jsou neuskutečnitelná, pokud se neskoncuje s podporou imperialistické války, s podporou půjčky (výhodné pro kapitalisty), s podporou vlády kapitalistů, která brání zisky z kapitálu, pokud bude existovat policie, která každou takovou reformu zabrzdí, zmaří a zlikviduje, a to i tehdy, nedají-li vláda a kapitalisté reformátorům ultimátum (a oni jim ultimátum určitě dají, jakmile někdo sáhne na zisky kapitálu).
Háček je v tom, že všechna takováto programová prohlášení, veškeré takovéto sepisování bůhvíjakých reforem, pokud se přitom zapomíná na tvrdé a nemilosrdné podmínky nadvlády kapitálu, jsou jen pouhými slovy, která v praxi znamenají buď zcela nevinná „ušlechtilá přání“, nebo prostě obelhávání mas tuctovými buržoazními politikáři.
Je třeba dívat se pravdě do očí. Nezatajovat pravdu, ale otevřeně ji lidem říkat. Třídní boj nezastírat, ale vysvětlovat, jak tento třídní boj souvisí s krásně znějícími, ušlechtilými, ohromně slibnými „radikálními“ reformami.
Soudruzi dělníci a všichni občané Petrohradu! Aby se mohly provést pro lid tolik potřebné neodkladné a naléhavě nutné reformy, o nichž mluví narodnici a menševici, je třeba skoncovat s podporou imperialistické války a půjček, s podporou vlády kapitalistů a se zásadou nedotknutelnosti kapitálových zisků. Aby bylo možné tyto reformy uskutečnit, nesmí se připustit, aby byla obnovena policie, o což nyní usilují kadeti, ale musí se nahradit všelidovou milicí. To musí proletářská strana říkat lidu ve volbách, argumentovat tím proti maloburžoazním stranám narodniků a menševiků. V tom je podstata proletářské „municipální platformy“, což tyto strany zatajují.
Jádrem této platformy, jádrem těchto reforem podmiňujícím rozhodným způsobem jejich skutečnou realizaci musí být tři hlavní, zásadní body:
1. Rozhodně nepodporovat imperialistickou válku (ani podporováním půjčky a žádnou jinou formou).
2. Rozhodně nepodporovat vládu kapitalistů.
3. Nepřipustit obnovení policie. Nahradit ji všelidovou milicí.
Pokud se nesoustředí hlavní pozornost na tyto zásadní otázky, pokud se nevysvětlí, že podmiňují všechny municipální reformy, pak se municipální program nutně stává (v nejlepším případě) zbožným přáním.
Zastavme se u třetího bodu.
Ve všech buržoazních republikách, i v těch nejdemokratičtějších, je policie hlavním nástrojem útlaku mas (stejně jako pravidelná armáda) a zárukou, že návrat zpět k monarchii je stále možný. Policie bije „malé“ lidi na strážnicích v New Yorku, v Ženevě i v Paříži, ale jde na ruku kapitalistům buď proto, že dostává přímo úplatky (Amerika aj.), nebo získává „protekce“ a „přímluvy“ boháčů (Švýcarsko), anebo z obou důvodů (Francie). Policie je odtržená od lidu, tvoří profesionální kastu a skládá se z lidí „vycvičených“ páchat násilí na nejchudším obyvatelstvu, z lidí, kteří mají o něco vyšší plat a výsady „moci“ (a „podmazávání“ navíc), a proto zůstává zachována v každé demokratické republice, v níž vládne buržoazie, zůstává nutně jejím nejspolehlivějším nástrojem, oporou a záštitou. Závažné a zásadní reformy ve prospěch pracujících mas se nedají uskutečnit pomocí policie. To není objektivně možné.
Všelidová milice místo policie a pravidelné armády — to je podmínka úspěchu municipálních reforem ve prospěch pracujících. V revoluční době je tato podmínka reálná. A především na ni je třeba zaměřit celou municipální reformu, neboť dvě další základní podmínky se už netýkají jenom municipální sféry, ale celého státu.
Jak konkrétně začít organizovat všelidovou milici, to je věc praxe. Aby se proletáři a poloproletáři mohli stát jejími příslušníky, je nutné přimět zaměstnavatele, aby jim platili mzdu za všechny dny a hodiny odsloužené v milici. To se dá provést. Další otázkou je, zda se nejdříve mají vybírat do dělnické milice dělníci z velkých závodů, tj. dělníci nejlépe organizovaní a schopní plnit úlohu milicionářů, anebo by se měla zavést ihned všeobecná povinná služba všech dospělých mužů a žen, kteří by v ní sloužili jeden nebo dva týdny v roce apod. To však není podstatné. I když v různých okresech bude organizace zpočátku různá, to nevadí: získá se víc zkušeností, formování bude postupovat plynuleji a bude lépe vyhovovat potřebám praxe.
Všelidová milice znamená vychovávat k demokracii skutečně masy obyvatelstva.
Všelidová milice znamená, že chudým nebudou vládnout jen bohatí, a ne pomocí jejich policie, ale že bude vládnout sám lid, jehož většinu tvoří chudí.
Všelidová milice znamená, že kontrola (nad továrnami, nad byty, nad rozdělováním potravin aj.) nemusí zůstat jen na papíru.
Všelidová milice znamená, že chléb se bude rozdělovat bez front a bez jakýchkoli výsad pro boháče.
Všelidová milice znamená, že řada závažných, radikálních reforem, které uvádějí i narodnici a menševici, nezůstane jen zbožným přáním.
Soudruzi dělníci a soudružky dělnice z Petrohradu! Zúčastněte se všichni voleb do obvodních dum! Braňte zájmy chudého obyvatelstva! Proti imperialistické válce, proti podpoře vlády kapitalistů, proti obnovení policie, za její okamžité a bezpodmínečné nahrazení všelidovou milicí!
Pravda č. 49
18. (5.) května 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
21 Francouzská radikální a radikálně socialistická strana — buržoazní strana ve Francii. Formálně se ustavila v roce 1901, ve skutečnosti však existuje od 80. let 19. století. Před první světovou válkou vyjadřovala především zájmy drobné a střední buržoazie, v období mezi dvěma světovými válkami v ní zesílil vliv velkoburžoazie. Vedoucí činitelé této strany stáli nejednou v čele francouzské vlády.