Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917
17
Rezoluce o agrární otázce[156]
Existence statkářské držby půdy v Rusku je materiální oporou moci feudálních statkářů a zárukou případného obnovení monarchie. Tato pozemková držba nevyhnutelně odsuzuje převážnou většinu obyvatelstva Ruska rolnictvo — k bídě, otrocké závislosti a zdeptanosti a celou zemi k zaostalosti ve všech oblastech života.
Rolnická pozemková držba v Rusku, jak přídělová (občinová a jednotlivých usedlostí), tak soukromá (půda zpachtovaná a nabytá koupí), je odzdola nahoru, skrznaskrz spoutána starými, polonevolnickými svazky a vztahy, rozdělením rolníků na kategorie zděděné z dob nevolnictví, roztříštěností pozemků atd. atd. Nutnost zničit všechny tyto zastaralé a škodlivé přehrady, nutnost „rozparcelovat“ půdu, nově uspořádat všechny vztahy týkající se držby půdy a jejího obdělávání ve shodě s novými podmínkami celoruského i světového hospodářství tvoří materiální základ úsilí rolnictva o nacionalizaci veškeré půdy ve státě.
Ať si všechny narodnické strany a skupiny halí boj rolnických mas proti feudálně statkářské držbě půdy a proti všem feudálním poutům, jež svazují veškerou držbu půdy a užívání půdy v Rusku vůbec, do jakýchkoli maloburžoazních utopií, sám tento boj plně vyjadřuje buržoazně demokratickou, nesporně pokrokovou a ekonomicky nezbytnou snahu o energické odstranění všech těchto pout.
Nacionalizace půdy jakožto opatření buržoazní znamená v kapitalistické společnosti největší možnou a myslitelnou svobodu třídního boje a oproštění užívání půdy od všech neburžoazních přívěsků. Kromě toho by nacionalizace půdy jakožto zrušení soukromého vlastnictví půdy v praxi znamenala tak silný zásah do soukromého vlastnictví všech výrobních prostředků vůbec, že proletářská strana musí takovou reformu všemožně podporovat.
Na druhé straně vznikly mezi zámožným rolnictvem v Rusku už dávno prvky rolnické buržoazie a Stolypinova agrární reforma tyto prvky nepochybně posílila, zvýšila jejich význam a počet. Na druhém pólu vesnice se právě tak zvýšil význam a počet zemědělských námezdních dělníků, proletářů a jim blízké vrstvy poloproletářského rolnictva.
Čím rozhodnější a důslednější bude zrušení a odstranění statkářské držby půdy, čím rozhodnější a důslednější bude buržoazně demokratická agrární reforma v celém Rusku, tím silněji a rychleji se bude rozvíjet třídní boj zemědělského proletariátu proti zámožnému rolnictvu (rolnické buržoazii).
Na tom, zda se městskému proletariátu podaří získat zemědělský proletariát a připojit k němu vrstvu vesnických poloproletářů, nebo zda tato vrstva půjde za rolnickou buržoazií, která tíhne ke spojenectví s Gučkovem, Miljukovem, kapitalisty a statkáři a ke kontrarevoluci vůbec — na tom bude záviset osud a výsledek revoluce v Rusku, pokud nebude mít na naši zemi bezprostřední a silný vliv začínající proletářská revoluce v Evropě.
Vzhledem k tomuto postavení tříd a ke vzájemnému poměru sil se konference usnáší:
1. Strana proletariátu bojuje ze všech sil za okamžitou a úplnou konfiskaci veškeré statkářské půdy v Rusku (a rovněž půdy údělné, církevní, půdy carské rodiny atd. atd.).
2. Strana je rozhodně pro to, aby veškerá půda okamžitě přešla do rukou rolnictva, zorganizovaného v sovětech rolnických zástupců nebo v jiných orgánech místní samosprávy, skutečně naprosto demokraticky zvolených a zcela nezávislých na statkářích a úřednících.
3. Strana proletariátu žádá nacionalizaci veškeré půdy ve státě; nacionalizace, která znamená předání vlastnického práva na veškerou půdu státu, dává právo disponovat půdou místním demokratickým institucím.
4. Strana musí rozhodně bojovat jak proti prozatímní vládě, která Šingarjovovými ústy i svými kolektivními akcemi vnucuje rolníkům „dobrovolnou dohodu se statkáři“, tj. ve skutečnosti statkářský charakter reformy, a vyhrožuje rolníkům za „svévoli“ tresty, tj. tím, že menšina obyvatelstva (statkáři a kapitalisté) použije vůči většině násilí, tak také proti maloburžoaznímu kolísání většiny narodniků a sociálních demokratů menševiků, kteří rolníkům radí, aby před svoláním Ústavodárného shromáždění nezabírali veškerou půdu.
5. Strana radí rolníkům, aby zabírali půdu organizovaně, aby nepřipouštěli sebemenší poškozování majetku a dbali o zvyšování výroby.
6. Všechny agrární reformy mohou být úspěšné a trvalé jedině tehdy, bude-li celý stát úplně demokratizován, tj. bude-li na jedné straně zrušena policie, pravidelná armáda a fakticky privilegované úřednictvo, a bude-li na druhé straně zřízena co nejširší místní samospráva, úplně zbavená dozoru a poručníkování shora.
7. Okamžitě je třeba začít všude zakládat odděleně a samostatně organizace zemědělského proletariátu jak ve formě sovětů zástupců zemědělských dělníků (a rovněž zvláštních sovětů zástupců poloproletářského rolnictva), tak ve formě proletářských skupin nebo frakcí ve společných sovětech rolnických zástupců, ve všech orgánech místní a městské správy atd. atd.
8. Strana musí podporovat iniciativu těch rolnických výborů, které v mnoha krajích Ruska předávají živý i mrtvý statkářský inventář rolnictvu zorganizovanému v těchto výborech k jeho kolektivně řízenému využívání při obdělávání veškeré půdy.
9. Strana proletariátu musí radit vesnickým proletářům a poloproletářům, aby se snažili vytvořit z každého statku patřičně velké vzorové hospodářství, které by bylo z prostředků společnosti spravováno sověty zástupců zemědělských dělníků pod vedením agronomů a s použitím nejlepší techniky.
Pravda, č. 45
13. května (30. dubna) 1917Podle kartáčového obtahu
opraveného V. I. Leninem
__________________________________
Poznámky:
156 Rezoluce o agrární otázce byla schválena většinou hlasů při 11 abstencích a uveřejněna ve 45. čísle Pravdy 13. května (30. dubna) jako úvodník.