Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
S ikonami proti kanónům, s frázemi proti kapitálu
Nóta prozatímní vlády o válce až do úplného vítězství vzbudila rozhořčení i u lidí, kteří se oddávali klamným nadějím, že kapitalistická vláda může upustit od anexí. Listy uplatňující tuto maloburžoazní politiku klamných nadějí dnes buď rozpačitě koktají, jako například Rabočaja gazeta, nebo se snaží obrátit rozhořčení proti jednotlivcům.
Novaja žizň[138] píše: „Obhájce zájmů mezinárodního kapitálu nemá ve vládě demokratického Ruska co dělat! Věříme, že sovět dělnických a vojenských zástupců udělá neprodleně co nejúčinnější opatření a pana Miljukova okamžitě zneškodní. Dělo naroda zase formuluje tutéž šosáckou velemoudrost takto: Miljukovova nóta „se snaží zmařit akt, který schválila celá vláda a který má nesmírný mezinárodní význam“.
S ikonami proti kanónům! S frázemi proti kapitálu! „Dokument“ vlády o upuštění od anexí byl naprosto bezvýznamný diplomatický manévr, který mohl oklamat zaostalého mužika, ale vůdce maloburžoazních stran sociálních demokratů a socialistů-revolucionářů a publicisty z listů Novaja žizň a Dělo naroda mohl „zmást“ jen tehdy, jestliže chtěli být oklamáni. Že prý „obhájce zájmů mezinárodního kapitálu nemá ve vládě demokratického Ruska co dělat“! Taková pustá fráze! Jak mohou vzdělaní lidé napsat takový nesmysl?
Celá prozatímní vláda je vláda třídy kapitalistů. Tady jde o třídu, a ne o jednotlivce. Útočit osobně na Miljukova a přímo nebo nepřímo žádat, aby byl sesazen, to je pouho-pouhá komedie, protože žádná výměna osob nemůže nic změnit, pokud se nevymění třídy, které jsou u moci.
Stavět do protikladu „demokracii“ v Rusku, Anglii, Francii atd. a obhajování kapitálu znamená klesat na úroveň ekonomických a politických znalostí nějakého Gapona.
Zaostalým mužikům lze prominout, když žádají od kapitalisty „sliby“, že bude „žít jako křesťan“, a ne jako kapitalista, že nebude „obhájcem zájmů kapitálu“. Ale když dělají takovou politiku vůdcové petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců a publicisté z listů Novaja žizň a Dělo naroda, znamená to, že podporují klamné naděje lidu vkládané v kapitalisty, naděje, které jsou pro věc svobody a pro věc revoluce nesmírně škodlivé a zhoubné.
Pravda, č. 37
4. května (21. dubna) 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
138 Novaja žizň — deník; vycházel v Petrohradě od 18. dubna (1. května) 1917 do července 1918. Podnět k založení listu dala skupina menševiků-internacionalistů a publicistů sdružených kolem časopisu Letopis. Členy redakce byli B. V. Avilov, V. A. Bazarov, V. A. Děsnickij-Strojev, M. Gorkij, N. N. Suchanov a A. N. Tichonov (nějaký čas také I. P. Goldenberg a J. M. Stěklov). Založení listu financoval M. Gorkij.
Když Lenin charakterizoval novožizňovce, poukazoval na to, že u nich je „převládající náladou intelektuálský skepticismus, zastírající a prozrazující bezzásadovost“ (Spisy 25, Praha 1956, s. 278), a ironicky je nazýval „kvaziinternacionalisty“ a „takymarxisty“. Po likvidaci Pravdy v červenci 1917 byl Lenin nucen uveřejnit v listu Novaja žizň dopis, v němž protestoval proti pomlouvačné kampani, kterou proti němu vedl za podpory prozatímní vlády buržoazní a černosotňovský tisk. Tento dopis byl otištěn v 71. čísle listu Novaja žizň z 11. (24.) července 1917.
Od 2. (15.) do 8. (21.) září 1917 bylo vydávání listu Novaja žizň Kerenského vládou zastaveno a list vycházel pod názvem Svobodnaja žizň.
K Říjnové revoluci a nastolení sovětské moci zaujal list nepřátelské stanovisko. Od 1. června 1918 vycházel ve dvou vydáních: petrohradském a moskevském. Obě vydání byla v červenci 19l8 zastavena.