Revoluce v Rusku a úkoly dělníků všech zemí

Vladimír Iljič Lenin

Revoluce v Rusku a úkoly dělníků všech zemí

Soudruzi dělníci!

Splnilo se to, co předvídali socialisté, kteří zůstali věrni socialismu a nepodlehli šílené, barbarské válečné hysterii. Vypukla první revoluce, vyvolaná světovou lupičskou válkou mezi kapitalisty různých zemí. Imperialistická válka, tj. válka za rozdělení naloupené kořisti mezi kapitalisty a za potlačení slabých národů, se začala měnit ve válku občanskou, tj. ve válku dělníků proti kapitalistům, ve válku pracujících a utlačovaných proti utlačovatelům, proti carům a králům, proti statkářům a kapitalistům, ve válku za úplné osvobození lidstva od válek, od bídy mas, od utlačování člověka člověkem.

Ruským dělníkům se dostalo té cti a štěstí, že první zahájili revoluci, tj. velkou, jedině oprávněnou a spravedlivou válku utlačovaných proti utlačovatelům.

Petrohradští dělníci zvítězili nad carskou monarchií. Zahájili holýma rukama povstání proti kulometům a v hrdinném boji proti policii a carským vojskům získali na svou stranu většinu vojáků petrohradské posádky. Totéž se stalo v Moskvě a v dalších městech. Car, kterého jeho vojska opustila, se musel vzdát: podepsal za sebe i za svého syna, že se vzdává trůnu. Navrhl, aby na trůn byl dosazen jeho bratr Michal.

Závratná rychlost převratu, přímá pomoc anglických a francouzských kapitalistů, nedostatečná uvědomělost všech dělnických a lidových mas v Petrohradě a skutečnost, že ruští statkáři a kapitalisté byli organizováni a připraveni, to všechno způsobilo, že právě oni uchvátili státní moc. V nové ruské vládě, v „prozatímní vládě“ dostali nejdůležitější křesla — křesla předsedy vlády, ministra vnitra a ministra války — Lvov a Gučkov, okťabristé, kteří v roce 1905 pomáhali ze všech sil Mikuláši Krvavému a katu Stolypinovi potlačovat revoluci a střílet a věšet dělníky a rolníky bojující za půdu a svobodu. Méně důležitá ministerská křesla připadla kadetům: ministerstvo zahraničních věcí Miljukovovi, ministerstvo školství a lidové osvěty Manuilovovi a ministerstvo zemědělství Šingarjovovi. A jedno docela bezvýznamné místečko, ministerstvo spravedlnosti, dostal trudovik Kerenskij, mluvka, kterého kapitalisté potřebují, aby chlácholil lid lichými sliby, aby ho balamutil nabubřelými frázemi a „smiřoval“ ho se statkářskou a kapitalistickou vládou, která chce ve spolku s anglickými a francouzskými kapitalisty pokračovat v lupičské válce, ve válce za uchvácení Arménie, Cařihradu a Haliče, ve válce vedené za to, aby si angličtí a francouzští kapitalisté udrželi kořist, kterou sebrali kapitalistům německým (všechny německé kolonie v Africe), a zároveň sebrali německým kapitalistům kořist, které se zase zmocnili tito lupiči (část Francie, Belgii, Srbsko, Rumunsko atd.).

Takové vládě nemohli dělníci samozřejmě důvěřovat a v boji za mír, chléb a svobodu se snažili svrhnout carskou monarchii. Dělníci hned vytušili, proč se Gučkovovi, Miljukovovi a spol. podařilo připravit pracující lid o vítězství. Stalo se to proto, že ruští statkáři a kapitalisté byli dobře připraveni a organizováni, proto, že na jejich straně je síla kapitálu, bohatství jak ruských kapitalistů, tak i nejbohatších kapitalistů na světě — anglických a francouzských. Dělníci okamžitě pochopili, že k boji za mír, chléb a svobodu se musí pracující třídy, dělníci, vojáci a rolníci zorganizovat, semknout se a sjednotit odděleně od kapitalistů a proti nim.

A jakmile petrohradští dělníci nad carskou monarchií zvítězili, ustavili si hned vlastní organizaci, sovět dělnických zástupců, hned ji začali upevňovat a rozšiřovat, začali zakládat samostatné sověty vojenských a rolnických zástupců. Již několik dní po revoluci měl petrohradský sovět dělnických a vojenských zástupců přes 1500 členů, zvolených dělníky a rolníky oblečenými do vojenských uniforem. Tento sovět měl takovou důvěru železničářů a všeho pracujícího obyvatelstva, že se začal měnit v opravdovou lidovou vládu.

Dokonce i nejvěrnější přátelé a ochránci Gučkova a Miljukova, nejspolehlivější hlídací psi anglického a francouzského lupičského kapitálu Robert Wilton, dopisovatel nejbohatšího listu anglických kapitalistů The Times, a Charles Rivet, dopisovatel nejbohatšího listu francouzských kapitalistů Le Temps, dokonce i oni, přestože zasypávali sovět dělnických zástupců zuřivými nadávkami, byli nuceni přiznat, že v Rusku existují dvě vlády. Jednou je „všemi“ (tj. fakticky všemi boháči) uznávaná vláda statkářů a kapitalistů, Gučkovů a Miljukovů, druhou je „nikým“ (z bohatých tříd) neuznávaná vláda dělníků a rolníků: petrohradský sovět dělnických a vojenských zástupců, který se snaží v celém Rusku ustavit sověty dělnických a sověty rolnických zástupců.

Podívejme se, co tyto dvě vlády říkají a co dělají.

1. Co dělá vláda statkářů a kapitalistů, vláda Lvova - Gučkova - Miljukova?

Tato vláda rozdává napravo nalevo ty nejslavnostnější sliby. Slibuje lidu v Rusku tu nejúplnější svobodu. Slibuje, že svolá všelidové Ústavodárné shromáždění, které by v Rusku stanovilo formu vlády. Kerenskij a vůdci kadetů o sobě prohlašují, že jsou pro demokratickou republiku. V teatrální revolučnosti jsou Gučkovové a Miljukovové nepřekonatelní. Jejich propaganda pracuje na plné obrátky. Ale jaké jsou jejich skutky?

Nová vláda sice slibuje svobody, ale ve skutečnosti začala vyjednávat s carskou rodinou, s dynastií, o obnovení monarchie. Nabídla Michalu Romanovovi, aby se stal regentem, tj. prozatímním carem. Monarchie by už v Rusku byla obnovena, kdyby v tom Gučkovům a Miljukovům nezabránili dělníci, kteří pořádali v Pitěru průvody a nesli transparenty s hesly Půdu a svobodu! Smrt tyranům! a kteří se společně s jezdeckými oddíly shromažďovali na náměstí před dumou a rozvinovali transparenty s hesly Ať ve všech zemích žije socialistická republika! Spojenec Gučkovů a Miljukovů Michal Romanov se dovtípil, že za takové situace bude rozumnější odmítnout, dokud ho na trůn nedosadí Ústavodárné shromáždění, a Rusko zůstalo — prozatím — republikou.

Vláda nechala bývalého cara na svobodě. Dělníci si vynutili, aby byl zatčen. Vláda chtěla předat celé velení armády N. N. Romanovovi. Dělníci si vynutili jeho sesazení. Je jasné, že kdyby nebylo sovětu dělnických a vojenských zástupců, spřáhli by se statkáři Lvovové a Gučkovové hned zítra s Romanovem nebo s jiným statkářem.

Ve svém manifestu k lidu i v Miljukovově telegramu všem zástupcům Ruska v zahraničí vláda prohlásila, že zůstává věrna všem mezinárodním smlouvám, které Rusko uzavřelo. Tyto smlouvy uzavřel svržený car. Vláda se neodvažuje tyto smlouvy zveřejnit za prvé proto, že má svázané ruce ruským, anglickým a francouzským kapitálem, a za druhé proto, že se bojí lidu, který by Gučkovy a Miljukovy rozsápal, kdyby se dověděl, že kapitalisté chtějí dát ve válce pozabíjet ještě pět nebo deset miliónů ruských dělníků a rolníků, aby dobyli Cařihrad, zdeptali Halič atd.

Jakou má cenu slibovat svobodu, když se lid nesmí dovědět, kvůli jakým smlouvám statkářského cara chtějí kapitalisté prolévat krev dalších a dalších vojáků?

Jakou má cenu slibovat nejrůznější svobody a dokonce i demokratickou republiku lidu, kterému hrozí hlad a který má být veden se zavázanýma očima na jatky proto, aby ruští, angličtí a francouzští kapitalisté mohli oloupit kapitalisty německé?

Vždyť vláda Gučkovů a Miljukovů zároveň přímým násilím potlačuje každý pokus ruských dělníků dorozumět se se svými bratry, dělníky jiných zemí: ani Pravdu, která začala po revoluci znovu vycházet v Petrohradě, ani manifest ústředního výboru naší strany, Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, vydaný v Pitěru, ani provolání poslance Čcheidzeho a jeho skupiny z Ruska nepustí!!

Dělníci a rolníci! Můžete být klidní: slíbili vám svobodu — svobodu pro mrtvé, kteří zahynuli hladem a byli zabiti ve válce!!

O půdě pro rolníky ani o zvýšení mezd pro dělníky neřekla nová vláda ve svých programech ani slovo. Doposud nebyl stanoven žádný termín svolání Ustavodárného shromáždění. Nebyly vypsány žádné volby do petrohradské městské dumy. Lidová milice je podřizována zemstvům a městským samosprávám, které byly zvoleny podle Stolypinova zákona jen kapitalisty a nejbohatšími statkáři. Gubernátory jsou jmenováni statkáři — to je ta „svoboda“!

2. Co dělá a co má dělat vláda dělníků a rolníků?...^{^[a]}

Napsáno 12. (25.) března 1917
Poprvé otištěno roku 1924
v publikaci Leninskij sbornik II Podle rukopisu

__________________________________

Poznámky:

a Zde rukopis končí. Red.