V. I. Lenin
Recenze[26]
R. Gvozděv, Kulactví a lichvářství a jejich společenskoekonomický dosah,
Petrohrad 1899. Nákladem N. Garina
Kniha pana Gvozděva shrnuje údaje shromážděné v naší ekonomické literatuře o zajímavém problému kulactví a lichvářství. Autor na řadě příkladů ukazuje vývoj oběhu, zboží a zbožní výroby před reformou, který vedl ke vzniku obchodního a lichvářského kapitálu. Potom následuje přehled materiálu o lichvářství v obilní výrobě, o kulactví v souvislosti s přesídlováním, domáckou výrobou, odcházením za prací a v souvislosti s daněmi a úvěrem. Pan Gvozděv zcela správně uvádí, že narodničtí ekonomové pohlíželi na kulactví nesprávně, neboť v něm spatřovali jakýsi „nádor“ na těle „lidové výroby“, a nikoli jednu z forem kapitalismu, těsně a nerozlučně spjatou s celkovým uspořádáním ruského společenského hospodářství. Narodnici opomíjeli spojitost mezi kulactvím a rozkladem rolnictva, nebrali v úvahu, že vesničtí „vydřidušští“ lichváři aj. mají blízko k „přičinlivým mužikům“, k těmto představitelům vesnické maloburžoazie v Rusku. Pozůstatky středověkých institucí, které tak těžce doléhají na naši vesnici (stavovská uzavřenost rolnické občiny, připoutanost rolníka k přídělu, vzájemné ručení, stavovská daňová nerovnoměrnost), vytvářejí obrovské překážky pro ukládání drobného kapitálu do výroby, pro jeho použití v zemědělství a v průmyslu. Přirozeným důsledkem toho pak je, že se neúměrně rozšiřují nejnižší a nejhorší formy kapitálu, tj. kapitál obchodní a lichvářský. Několik zámožných rolníků mezi masou „hospodářsky slabých“ rolníků, bídně živořících na svých nepatrných přídělech, se nutně stává těmi nejhoršími vykořisťovateli. Chudinu zotročují tím, že jí půjčují peníze, v zimě si ji najímají na práce atd. atd. Zastaralé instituce brzdí vývoj kapitalismu v zemědělství i v průmyslu a snižují tak poptávku po pracovní síle, ale přitom vůbec nechrání rolníky před bezostyšným a bezmezným vykořisťováním, a dokonce ani před smrtí hladem. Přibližné výpočty částek uvedené v knize pana Gvozděva, které platí nemajetné rolnictvo kulakům a lichvářům, názorně ukazují, že není možné jednoduše srovnávat ruské rolnictvo s přídělem půdy se západoevropským proletariátem. Ve skutečnosti je postavení převážné většiny ruského rolnictva mnohem horší než postavení vesnického proletariátu na Západě; naši nemajetní rolníci jsou ve skutečnosti zcela chudí (paupeři) a stále častěji a častěji přicházejí léta, kdy se musí podnikat mimořádná opatření, aby se pomohlo miliónům hladovějících rolníků. Kdyby berní úřady uměle nezahrnovaly do jednoho celku zámožné rolnictvo a chudinu, pak by chudina rozhodně musela být oficiálně započtena mezi chudé vrstvy rolnictva, což by přesněji a pravdivěji vymezilo vztah dnešní společnosti k těmto vrstvám obyvatelstva. Kniha pana Gvozděva je tedy užitečná v tom, že shrnuje fakta o „neproletářském zbídačování“[a] a správně charakterizuje tento proces jako nejnižší a nejhorší formu rozkladu rolnictva. Pan Gvozděv je zřejmě dobře obeznámen s ruskou ekonomickou literaturou, avšak jeho knize by prospělo, kdyby věnoval méně místa citátům z různých časopiseckých článků a raději zpracovával materiál samostatně. Narodnici zpracovávali existující materiál obvykle tak, že teoreticky nejzávažnější stránky dané otázky ponechávali stranou. Dále, vlastní soudy pana Gvozděva jsou často příliš povšechné a obecné. Platí to zejména o kapitole věnované domácké výrobě. Kniha místy trpí vyumělkovaným a nejasným stylem.
Napsáno mezi 30. lednem
a 3. (11. a 15.) únorem 1899
Otištěno v březnu 1899
v časopise Načalo č. 3
Podepsán: V l. I l j i nPodle textu časopisu __________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Parvus, Světový trh a zemědělská krize, Petrohrad 1898, s. 8, poznámka.
26 Leninovy recenze knih R. Gvozděva, Parvuse a informativní příručky Obchodní a průmyslové Rusko byly otištěny v 3. čísle časopisu Načalo roku 1899.
Načalo — měsíčník pro vědu, literaturu a politiku, orgán legálních marxistů. Vycházel v Petrohradě v první polovině roku 1899 za redakce P. B. Struveho, M. I. Tugana-Baranovského aj. S časopisem spolupracovali G. V. Plechanov, V. I. Zasuličová a další. Ve 4. čísle byl otištěn úryvek z Engelsových cestovních zápisků Z Paříže do Bernu z roku 1848; rovněž zde byla uveřejněna Leninova recenze o Kautského knize Agrární otázka, šest podkapitol III. kapitoly knihy Vývoj kapitalismu v Rusku s názvem Vytlačování robotního hospodářství hospodářstvím kapitalistickým v současném ruském zemědělství a recenze Robsonovy knihy Vývoj soudobého kapitalismu.