V.I.Lenin: Na okraj jednoho novinového článku

Vladimír Iljič Lenin

Na okraj jednoho novinového článku

Ve 239. čísle časopisu Russkije vědomosti^{^[122]} (z 30. srpna) byl uveřejněn článeček pana N. Levitského O některých otázkách ze života lidu. Autor, který „žije na vesnici a je ve stálém styku s lidem“, už „dávno narazil“ na některé otázky týkající se života lidu, které je „neodkladně nutné“ a „naléhavě potřebné“ vyřešit pomocí příslušných „opatření“. Autor je přesvědčen, že jeho „stručné poznámky“ na tak důležité téma „najdou odezvu u osob, které se zajímají o potřeby lidu“, a doufá, že předložené otázky vyvolají diskusi.

„Vysoký styl“ článečku pana N. Levitského a přemíra vznešených slov nám už předem vnucuje myšlenku, že jde o nějaké opravdu důležité, neodkladné, naléhavé otázky současného života. Ve skutečnosti jsou však autorovy návrhy nejvýš jen dalším, neobyčejně názorným příkladem vpravdě manilovovských plánů, které ruské veřejnosti vštípili narodničtí publicisté. Proto pokládáme za užitečné vyjádřit se k otázkám, jež nadhodil pan N. Levitskij.

Pan N. Levitskij uvedl pět „otázek“ (podle bodů), a přitom na každou „otázku“ nejen „odpovídá“, ale ke každé otázce navrhuje zcela jednoznačně určitá „opatření“. První otázka — „levný a dostupný“ úvěr, odstranění zvůle lichvářů, „kulaků, vydřiduchů a nejrůznějších jiných kořistníků“. V tomto případě autor navrhuje „aby byl vytvořen nejjednodušší typ vesnických rolnických záložen“ a aby záložny státní banky vydávaly spořitelní knížky znějící ne na jednotlivé osoby, ale na sdružení založená k tomu účelu, která by ukládala a půjčovala peníze pouze prostřednictvím pokladníka.

Na základě dlouholetého „styku s lidem“ došel autor v tak diskutované otázce úvěrů k tomuto závěru: vytvořit nový typ záložen! Autor si zřejmě myslí, že se u nás vyplýtvá příliš málo papíru a inkoustu na vypracovávání nekonečných „typů“, „vzorů“, „stanov“, „vzorových stanov“, „normálních stanov“ atd. atd. Náš praktik, který „žije na vesnici“, si nevšiml žádných důležitějších problémů, jež vyplývají z přání nahradit „kulaka“ „levným a dostupným úvěrem“. Nebudeme se zde samozřejmě zabývat významem uvěru: autorův cíl bereme jako fakt a chceme z čistě praktické stránky prozkoumat prostředky, o nichž se autor vyjadřuje s takovou pompou. Úvěr je instituce rozvinutého oběhu zboží. Je otázka, zda je taková instituce možná u našeho rolnictva, které žije v důsledku četných pozůstatků stavovských zákonů a zákazů v podmínkách vylučujících normální, volný, široký a rozvinutý oběh zboží. Není směšné mluvit o naléhavých a nutných potřebách lidu a otázku úvěru přitom redukovat na vypracování nového typu „stanov“ a vůbec se nezmínit o nezbytném zrušení celé spousty „stanov“, které stojí v cestě normálnímu oběhu zboží mezi rolnictvem, překážejí volnému oběhu movitostí i nemovitostí, svobodnému pohybu rolníků z místa na místo a změně zaměstnání, neomezenému vstupu osob z jiných tříd a stavů do rolnických občin? Co může být komičtější, než rvát se s „kulaky, lichváři, vydřiduchy a jinými kořistníky“ prostřednictvím zdokonalených „stanov“ úvěrních ústavů? Nejhorší formy lichvy jsou na naší vesnici tak pevně zakořeněny právě dík její stavovské uzavřenosti, dík tisícerým poutům, která brzdí rozvoj oběhu zboží. Vida, o těchto poutech náš praktický autor ani nemukne a za nejnaléhavější problém vesnického úvěru prohlašuje vypracování nových stanov. Vyspělé kapitalistické země, v nichž podmínky na vesnici už dávno odpovídají směně zboží a v nichž se úvěru široce využívá, tyto země dosáhly takového úspěchu zřejmě díky mnoha „stanovám“, které vypracovali laskaví úředníci!

Druhá otázka — „bezmocnost rolnické rodiny v případě úmrtí jejího živitele“, a rovněž „naléhavá nutnost“ „šetřit a chránit všemi možnými opatřeními a způsoby rolnické pracující zemědělské obyvatelstvo“. Vidíte, že „otázky“ pana N. Levitského jsou čím dál tím širší a vznešenější! Jestliže se první otázka týkala nejobyčejnější buržoazní instituce, k jejíž užitečnosti bychom mohli mít značné výhrady, zde už před nás staví otázku nesmírně důležitou, jejíž naléhavost „v podstatě“ plně uznáváme a musíme s autorem sympatizovat za to, že se takovou otázkou zabývá. Ale u narodnika odpovídají velmi důležitému problému i „opatření“ velmi... jak to mám říci nejjemněji?... nemoudrá. Poslouchejte: „...je nutné a neodkladné zorganizovat a zavést povinné (sic!) masové, co možná nejlevnější vzájemné životní pojištění veškerého rolnického obyvatelstva^{^[a]} (zakládáním spolků, sdružení, družstev atd.). Přitom je nutné upřesnit úlohu a podíl a) soukromých pojišťovacích společností, b) zemstev a c) státu.“

Ti naši mužici jsou strašně nechápaví! Vůbec nemyslí na to, že jednoho dne může umřít hospodář a rodinu nic nezachrání před žebrotou; neurodí se obilí a nic ji nezachrání před smrtí hladem, jindy se sice urodí, ale přece ho žebrota nemine po marném chození za „výdělkem“! Ti hloupí mužici nechápou, že ve světě existuje „životní pojištění“, které už dlouho využívá řada lepších pánů a na němž jiní lepší pánové (majitelé akcií pojišťovacích společností) vydělávají. Hladový „Sysojka“^{^[123]} nechápe, že stačí, aby spolu s neméně hladovým „Miťajem“ založil společnost pro vzájemné životní pojištění (s minimálním, tím nejmenším vkladem!) — a jejich rodiny budou zajištěny pro případ úmrtí hospodářů! Za tyto nechápavé mužiky myslí naštěstí naše osvícená narodnická inteligence, jejíž jeden představitel, který „žije na vesnici a je v neustálém styku s lidem“, „už dávno narazil“ na tento velkolepý, úžasně velkolepý „návrh“!

Třetí otázka. „V souvislosti s tímto problémem je nezbytné položit si a posoudit otázku vytvoření celostátního fondu životního pojištění rolnického obyvatelstva^{^[b]}, podobně jako existují celostátní zásobovací a požární fondy.“ Pro pojištění je jistě nezbytné posoudit otázku fondu. Zdá se nám, že se zde velevážený autor dopustil jednoho podstatného omylu. Cožpak není „nezbytné položit si a posoudit“ také otázku, kterého ministerstva a kterého odboru se navrhovaná instituce týká? Na jedné straně se jím rozhodně musí zabývat hospodářský odbor ministerstva vnitra. Na druhé straně má na něm bezprostřední zájem i zemstevni odbor ministerstva vnitra. Za třetí se musí pojištěním zabývat také ministerstvo íinancí. Nebylo by proto vhodnější navrhnout zřízení zvláštní „hlavní správy povinného státního vzájemného životního pojištění veškerého rolnického obyvatelstva“, řekněme např. něco na způsob hlavní správy státních hřebčinců?

Čtvrtá otázka. „Dále, vzhledem k tomu, že v Rusku je značné množství různých výrobních družstev, ale také vzhledem k tomu, že jsou nesporně užitečná a mají velký význam pro národní hospodářství, stává se aktuální potřeba 4. založit samostatnou a zvlášť k tomu určenou Společnost pro podporu zemědělských a jiných výrobních družstev.“ Různá výrobní družstva přinášejí jistě užitek těm třídám obyvatelstva, které je zakládají. Rovněž sjednocení představitelů různých tříd bude jistě velmi užitečné pro celé národní hospodářství. Autor se však dává zbytečně moc unášet, když mluví o „obrovském rozšíření různých výrobních družstev v Rusku“. Každý ví, že ve srovnání s kteroukoli západoevropskou zemí je v Rusku neuvěřitelně málo, strašně málo „různých výrobních družstev“... „Každý to ví“... kromě snícího Manilova. Ví to např. i redakce časopisu Russkije vědomosti, která před článkem pana N. Levitského otiskla velmi zajímavý a obsažný článek Výrobní družstva ve Francii. Pan N. Levitskij by se mohl z tohoto článku dovědět, jak nepředstavitelně mnoho „různých výrobních družstev“ je v kapitalistické Francii (ve srovnání s nekapitalistickým Ruskem). Podtrhávám „různých“, protože z téhož článku jasně vyplývá, že např. ve Francii jsou čtyři druhy výrobních družstev: 1. dělnická družstva (2163 syndikátů se 419 172 členy); 2. družstva podnikatelů (1622 se 130 752 členy); 3. zemědělská družstva (1188 s 398 048 členy) a 4. smíšená družstva (173 s 31 126 členy). No tak si to, pane Levitskij, spočítejte! Dostanete téměř milión osob (979 000) sjednocených v „různých výrobních družstvech“, a teď ruku na srdce a řekněte, nestydíte-li se za to, že vám uklouzla fráze o „obrovském rozšíření různých výrobních družstev (sic!!!) v Rusku“? Nepozorujete snad komičnost, tragikomičnost vašeho článku, otištěného vedle suchých čísel o „výrobních družstvech ve Francii“! U těch ubohých Francouzů, které zřejmě neduhy kapitalismu připravily o „obrovské rozšíření různých družstev“, by návrh založit „samostatnou a zvlášť k tomu určenou společnost“... pro podporu při zakládání nejrůznějších společností pravděpodobně vyvolal homérský smích! Ale tento smích by byl samozřejmě jen projevem známé francouzské lehkomyslnosti, neschopné pochopit ruskou důkladnost. Ti lehkomyslní Francouzi nejenže zakládají „různá družstva“ bez předchozího ustavení „Společnosti pro podporu výrobních družstev“, nýbrž dokonce — horribile dictu!^{^[c]} — nevypracovávají předem „vzorové“, „normální“ stanovy a „zjednodušené typy“ různých společností!

Pátá otázka... (stává se aktuálním) „vydávat při této společnosti (nebo mimo ni) speciální orgán... věnovaný studiu družstevnictví v Rusku i za hranicemi“... Tak, tak, pane Levitskij! Když člověku nedovolí zkažený žaludek pořádně se najíst, nezbývá mu nic jiného, než číst si o tom, jak jedí ostatní lidé. Jenomže tak nemocnému člověku by doktoři ani nedovolili číst o cizích obědech: podobné čtení může probudit přílišný apetit, neodpovídající dietě... Doktoři by byli v tomto případě naprosto důslední.

Rozebrali jsme krátký článek pana N. Levitského dost podrobně. Čtenář možná namítne, že to snad ani nemělo cenu zdržovat se tak dlouho povrchní novinářskou poznámkou, že to snad ani nestálo za to, věnovat jí tak dlouhý komentář. Je to tak důležité, že se nějaký člověk (který má celkem vzato jen ta nejlepší přání) vyjádřil úplně nesmyslně o jakémsi povinném vzájemném životním pojištění veškerého rolnického obyvatelstva? Měli jsme možnost slyšet tytéž názory, vyvolané analogickými pohnutkami. Tyto názory jsou více než neopodstatněné. Není to snad opravdu náhoda, že naši „pokrokoví publicisté“ zničehonic zplodí tak nehorázný „návrh“ v duchu „nevolnického socialismu“, že nad ním můžeme jen pokrčit rameny? Není to náhoda, že i takové orgány, jako je Russkoje bogatstvo a Russkije vědomosti, orgány, které rozhodně nepatří k ultranarodnickým, které vždy protestují proti výstřelkům narodnictví a proti narodnickým závěrům à la pan V. V., orgány, které dokonce ochotně zakrývají cáry svého narodnictví novým hávem a dávají mu novou nálepku blíže neurčené „etickosociologické školy“, že i takovéto orgány periodicky a naprosto důsledně předkládají ruské veřejnosti jednou jakousi „osvětovou utopii“ pana S. Južakova, plán povinného středoškolského vzdělání v zemědělských gymnáziích, kde by si nemajetní rolníci náklady na své vzdělání odpracovali, podruhé zase plán pana N. Levitského o povinném vzájemném životním pojištění veškerého rolnického obyvatelstva.^{^[d]}

Bylo by příliš naivní vysvětlovat tyto jevy jako náhodu. V každém narodnikovi je kus Manilova. Každý narodnik opovrhuje reálně existujícími podmínkami skutečnosti a skutečného ekonomického vývoje, není ochoten zkoumat reálné zájmy jednotlivých tříd ruské společnosti a jejich vzájemný vztah, zvykl si soudit a uvažovat o „potřebách“ a „osudu“ vlasti shora, honosit se ubohými zbytky středověkých svazků v ruských občinách a výrobních družstvech, a zároveň se dívat s opovržením na mnohem vyspělejší svazky, typické pro vyspělejší kapitalismus. Proto je tak poučné pozorovat, když nějaký ne moc chytrý, zato však hodně naivní autor s neohrožeností hodnou lepšího osudu dovede tyto rysy do logického konce a dá jim formu nějakého živého „plánu“. Takové plány bývají vždycky živé, tak živé, že stačí ukázat je čtenáři, abychom mu dokázali, jakou škodu působí našemu společenskému myšlení a našemu společenskému vývoji současné maloburžoazní narodnictví. Takové plány mají v sobě pokaždé hodně komiky; po povrchním přečtení máte většinou jedině chuť se zasmát. Ale zkuste je rozebrat a řeknete: „Bylo by to všechno k smíchu, kdyby to nebylo k pláči!“^{^[124]}

Napsáno ve vyhnanství v září 1897
Otištěno v říjnu 1897
v časopise Novoje slovo, č. 1
Podepsán K. T - n

Podle textu časopisu

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Podtrženo autorem.

b Podtrženo autorem.

c — ó hrůza! Red.

d Když srovnáme tyto dva plánomany narodnické publicistiky, musíme dát přednost panu N. Levitskému, jehož plán je o něco rozumnější než plán pana S. Južakova.

122 Russkije vědomosti — list vyjadřující názory umírněné liberální inteligence. Vycházel v Moskvě od roku 1863. V 80. a 90. letech do něj přispívali demokratičtí spisovatelé (V. G. Korolenko, M. J. Saltykov-Ščedrin, G. I. Uspenskij aj.). Uveřejňoval díla liberálních narodniků. Roku 1905 se Russkije vědomosti staly orgánem pravého křídla buržoazní kadetské strany. Lenin řekl, že Russkije vědomosti svérázně spojovaly „pravicové kadetství s příchutí narodnictví“ (Spisy 19, Praha 1959, s. 127). V roce 1918 byly současně s jinými kontrarevolučními listy zastaveny.

123 Sysojka — jeden z hlavních hrdinů povídky F. M. Rešetnikova Podlipovcy (1864), typický obraz zaostalého a bezprávného chudého rolníka, ubitého bídou a těžkou prací.

124 Lenin cituje slova z básně M. J. Lermontova A. O. Smirnovové (M. J. Lermontov, Výbor z díla, Praha 1957).