Vladimír Iljič Lenin
Nač myslí naši ministři?[34]
Ministr vnitra Durnovo poslal dopis vrchnímu prokurátorovi svatého synodu Pobědonoscevovi. Dopis byl napsán 18. března 1895 pod č. 2603 a je na něm poznamenáno: přísně důvěrné. To znamená, že ministr chtěl, aby dopis zůstal co nejpřísněji utajen. Našli se však lidé, kteří si nemyslí jako pan ministr, že by ruští občané neměli vědět o záměrech vlády, a tak opis tohoto dopisu všude koluje.
O čem psal pan Durnovo panu Pobědonoscevovi?
Psal mu o nedělních školách. V dopise se říká: „Zprávy z posledních let svědčí o tom, že politicky nespolehlivé osoby a také určitá část studující mládeže se pod vlivem 60. let snaží dostat do nedělních škol jako učitelé, lektoři, knihovníci atd. Soustavná snaha těchto lidí, neomluvitelná získáním existenčních prostředků, protože v nedělních školách se vyučuje bezplatně, dokazuje, že tento jev je jednou z legálních (zákonných) forem boje protivládních živlů proti státnímu zřízení a proti společenskému řádu.“
Vida, jak uvažuje pan ministr! Mezi vzdělanými lidmi se najdou i takoví, kteří se chtějí o své znalosti rozdělit s dělníky, chtějí, aby ze studia neměli prospěch jen oni, ale i lid — a ministr hned z toho vyvodí, že to jsou „protivládní živly“, tj. že nějací spiklenci navádějí lidi, aby chodili do nedělních škol. Cožpak nemohou někteří vzdělaní lidé bez nějakého navádění chtít učit druhé? Ministra však znepokojuje, že učitelé nedělních škol nedostávají plat. Zvykl si na to, že mu špiclové a úředníci slouží jen za mzdu, že slouží tomu, kdo jim víc zaplatí, a tady najednou lidé pracují, slouží a učí, a to všechno dělají... zadarmo. To není jenom tak! myslí si ministr a posílá tajné, aby to prozkoumali. V dopise se dále říká: „Z těchto zpráv“ (došlých od tajných, jejichž existenci ospravedlňuje vyplácená mzda) „vysvítá, že nepřátelsky smýšlející lidé jsou nejen mezi učiteli, ale že nezřídka školy samy jsou často tajně vedeny celým kroužkem nespolehlivých osob, které vůbec nepatří k oficiálním zaměstnancům, ale na pozvani jimi vybraných učitelů a učitelek vecer prednašejí a učí žáky... Řád, který připouští, aby přednášeli v těchto školách cizí lidé, dává naprostou volnost, aby mezi lektory pronikly osoby přímo z revolučního prostředí.“
Chtějí-li tedy „cizí lidé“, neschválení a neprověření popy a tajnými, učit dělníky — znamená to hotovou revoluci! Ministr se dívá na dělníky jako na střelný prach a na vědění a vzdělání jako na jiskru; padne-li podle něho jiskra mezi střelný prach, obrátí se výbuch především proti vládě.
Nemůžeme si odpustit, abychom s potěšením nezaznamenali, že v tomto vzácném případě s názory Jeho Excelence plně a bezvýhradně souhlasíme.
Ministr v dopise dále „dokazuje“ správnost svých „zpráv“. To jsou pěkné důkazy! Za prvé „dopis učitele jedné nedělní školy, jehož jméno se dosud nepodařilo zjistit“. Dopis byl zabaven při prohlídce. V dopise se mluví o programu přednášek z dějepisu, o myšlence zotročení a osvobození stavů, připomíná se vzpoura Razina a Pugačova.
Právě tato dvě poslední jména zřejmě vylekala hodného pana ministra: nejspíše se mu před očima okamžitě vybavily vidle.
Druhý důkaz:
„Ministerstvo vnitra získalo tajně program veřejných přednášek jedné z moskevských nedělních škol tohoto obsahu: ‚Vznik společnosti. Prvobytná společnost. Vývoj společenské organizace. Stát a k čemu je nezbytný. Řád. Svoboda. Spravedlnost. Formy státního zřízení. Monarchie absolutní a konstituční. Práce — základ obecného blahobytu. Užitek a bohatství. Výroba, směna a kapitál. Jak se rozděluje bohatství. Sledování vlastního zájmu. Vlastnictví a jeho nutnost. Osvobození rolníků s půdou. Renta, zisk, mzda. Na čem závisí mzda a její formy. Hospodárnost.‘
Přednášky podle tohoto programu, zcela nevhodného pro lidovou školu, dávají lektorovi naprostou volnost seznámit postupně posluchače také s teoriemi Karla Marxe, Engelse atd., a osoba přítomná podle nařízení představenstva diecése bude sotva s to zachytit v přednášce základy sociálně demokratické propagandy.“
Pan ministr se jistě velmi bojí „Marxových a Engelsových teorií“, jestliže vidí jejich „základy“ i v takovém programu, v němž po nich není ani stopy. Co v něm našel ministr „nevhodného?“ Snad otázku forem státního zřízení a konstituce.
Ale vezměte si, pane ministře, kteroukoli učebnici zeměpisu a tyto otázky tam najdete! Cožpak nemají dospělí dělníci vědět to, čemu se učí děti?
Pan ministr však nespoléhá na osoby z diecésního úřadu: „možná nepochopí, o čem se mluví“.
Dopis končí seznamem „nespolehlivých“ učitelů v církevní nedělní škole při moskevské továrně Společnosti Prochorovovy textilky, v nedělní škole v Jelci a v projektované škole v Tiflisu. Pan Durnovo radí panu Pobědonoscevovi, aby „pečlivě prověřil osoby, které smějí ve školách vyučovat“. Při čtení seznamu učitelů vstávají vlasy na hlavě: samý bývalý student, opět bývalý student a dokonce ještě bývalá studentka. Pan ministr by si přál, aby tam vyučovali bývalí poddůstojníci.
Zvlášť zděšeně píše pan ministr o tom, že škola v Jelci „je umístěna za řekou Sosnou, kde žijí převážně prostí lidé“ (jaká hrůza!) „a dělníci a kde je železniční dílna“.
Školy musí být co možná nejdále od „prostých lidí a dělníků“.
Dělníci! Vidíte, jakou smrtelnou hrůzu mají naši ministři ze spojení vědomostí a dělnictva! Dokažte všem, že žádná síla nemůže dělníkům vzít vědění! Bez vědomostí jsou dělníci bezbranní, avšak dělníci s vědomostmi predstavují silu.
Napsáno v listopadu - prosinci,
nejpozději 8. (20.) prosince 1895
pro list Rabočeje dělo
Poprvé otištěno 27. ledna 1924
v listu Petrogradskaja pravda, č. 22Podle kopie psané
na stroji
a nalezené ve spisech
policejního departmentu__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)34 Nač myslí naši ministři? — jeden z Leninových článků napsaný pro list Rabočeje dělo. Připravoval jej petrohradský Svaz boje za osvobození dělnické třídy po dohodě se skupinou narodovoljovců. První číslo novin sestavil a zredigoval V. I. Lenin. Napsal také všechny hlavní články: úvodník Ruským dělníkům, Nač myslí naši ministři?, Bedřich Engels, Jaroslavská stávka v roce 1895. Kromě toho byly v časopise uveřejněny články ostatních členů petrohradského Svazu boje — G. M. Kržižanovského, A. A. Vanějeva, P. K. Zaporožce, L. Martova (J. O. Cederbauma) a M. A. Silvina. Časopis však byl carskou policií zkonfiskován. O obsahu prvního čísla listu Lenin ve své práci Co dělat? napsal: „Toto číslo, úplně připravené k tisku, policie zabavila při razii v noci z 8. na 9. prosince 1895 u jednoho z členů skupiny, A. A. Vanějeva, a prvnímu vydání novin Rabočeje dělo nebylo souzeno spatřit světlo světa. Úvodník tohoto listu (který možná za 30 let vytáhne nějaká Russkaja starina z archívu policejního departmentu) načrtával historické úkoly dělnické třídy v Rusku a na první místo stavěl dobytí politické svobody. Za ním následoval článek nadepsaný Nač myslí naši ministři?, jenž byl věnován policejnímu rozpuštění Výborů pro likvidaci negramotnosti, a řada dopisů nejen z Petrohradu, nýbrž i z jiných krajů Ruska (například o masakru dělníků v Jaroslavské gubernii)“ (Spisy 5, Praha 1953, s. 389). Rukopisy těchto článků se dosud nenašly. V lednu 1924 byla v policejním departmentu mezi spisy o Svazu boje nalezena jen kopie článku Nač myslí naši ministři?.